Po vydání Tolerančního patentu císařem Josefem II. 13. října 1781 se většina obyvatel jimramovska a velká část Jimramova samotného přihlásila k reformovanému (helvetskému) vyznání. Protože zdejší evangelíci splňovali všechny patentem požadované (tvrdé) podmínky, mohli založit vlastní křesťanský sbor, požádat o přidělení kazatele a postavit si „modlitební dům“.
Vlastní budova kostela však nesměla v žádném ohledu připomínat církevní stavbu – nesměla mít věž, zvony, okna podobná kostelním, musela stát na okraji obce a hlavní vstup nesměl směřovat k veřejné cestě. Z těchto důvodů připomíná původní stavbu pouze nynější loď s mansardovou střechou. Teprve po vydání Císařského patentu v roce 1861, kdy byla dána evangelíkům větší svoboda v organizování církevní práce a byly zrušeny omezující podmínky Tolerančního patentu, mohl být kostel „dostavěn“; téměř po 100 letech byla přistavěna věž.
Navzdory úředním předpisům však od samého počátku vzájemné vztahy mezi evangelíky a katolíky byly vždy dobré a tato výjimečná tradice pokračuje dodnes. Ekumenická spolupráce je velmi živá, kdy za „vstřícným respektem“ vyznání druhého se často skrývá vřelé přátelství.
Evangelický kostel byl postaven r. 1784 – 86, bez věže, za působení faráře Michala Blažka, prvního superintendenta moravského Reformované církve. Nese rysy raného klasicismu, stavitel neznámý. Původní vchod z jižní strany. V r. 1883 – 84 byla ke kostelu přistavěna věž v empírovém slohu (stavitel Jan Schier z Nového Města na Moravě), byly pořízeny nové varhany a první zvony.
Generální rekonstrukce kostela zahájena v roce 1986 (200. výročí) podle návrhu akademického malíře Miroslava Rady a pod stavebním vedením Ing. Miloslava Broučka. Těsně před dokončením oprav, v červenci 1987 kostel vyhořel. Díky mimořádnému úsilí evangelíků i katolíků, jejich finanční pomoci, díky darům sborů celé církve i ze zahraničí se podařilo škody napravit v neuvěřitelně krátké době. Nově opravený kostel byl slavnostně předán svému účelu v srpnu 1988. Zařízení interiéru (stůl Páně ve středu, kazatelna uprostřed delší stěny, lavice ze tří stran) se blíží původnímu reformačnímu stavu, s výjimkou umístění varhan naproti kazatelně a nových svítidel.
Nové varhany s mechanickou trakturou (po vzoru barokních varhan), které vyrobila firma EULE z Budyšína (býv. NDR), design podle návrhu M. Rady, byly pořízeny v roce 1991. Vynikající nástroj patří ve své kategorii mezi nejkvalitnější v širokém okolí. Proto – kromě doprovodu bohoslužebných shromáždění – je často využíván významnými umělci k interpretaci varhanních koncertů.
Kostel je běžně přístupný během bohoslužeb každou neděli a o svátcích od 8.30 hod. v období od Velikonoc do 31. prosince, při konání služebností (svatby, pohřby) a v průběhu pořádání koncertů. Mimo tuto dobu pouze po předchozí domluvě na faře.
Po vydání tolerančního patentu v r. 1781 se většina obyvatel Jimramova a okolí přihlásila k helvetskému vyznání. Od té doby působilo ve zdejším sboru 16 farářů.
Pořadí |
Roky |
Jméno |
Místo narození |
1. | 1782 – 1784 | Pavel Szent Martony, Maďar | |
2. | 1784 – 1827 | Michal Blažek z Nosislavi | |
3. | 1829 – 1842 | Jiří Opočenský z Čermné | |
4. | 1842 – 1866 | Matěj Krčál z Miroslavi | |
5. | 1867 – 1899 | Josef Totušek z Veselí | |
6. | 1899 – 1907 | Antonín Vondra z Čáslavi | Chlum u Rovečného |
7. | 1908 – 1923 | Jan Volek z Klobouk | Solanec |
8. | 1924 – 1932 | František Rozbořil ze Sněžného | Kochov |
9. | 1933 – 1946 | Ota Prosek z Hvozdnice | Praha |
10. | 1947 – 1951 | Jiří Novotný z Velkého Meziříčí | Freistadt, Rakousko |
11. | 1951 – 1970 | Jiří Širůček z Horní Krupé | Bílina u Duchcova |
12. | 1971 – 1981 | Jan Keller z Kdyně | Brno |
13. | 1982 – 1990 | Jiří Tomeš ze Strmilova | Zelow, Polsko |
14. | 1991 – 2012 | Tomáš Jirků z Pržna | Praha |
15. | 2012 – 2013 | Ida Tenglerová | |
16. | 2013 – 2018 | Jaroslav Coufal z Prosetína | Olomouc |
17. | 2019 – dosud | Elen Plzáková z Prahy Jarova | Nové Město na Moravě |