Neděle 13.3. 2022, 2. postní

1.čtení Žalm 143,1-10

Hospodine, slyš mou modlitbu, přej sluchu mým prosbám, odpověz mi pro svou pravdu, pro svou spravedlnost. Nevcházej v soud se svým služebníkem, vždyť před tebou nikdo z živých není spravedlivý. Nepřítel mě pronásleduje, můj život tiskne k zemi, do temnot mě vsadil jak od věků mrtvé. Jsem skleslý na duchu, srdce mi usedá v nitru. Připomínám si dávné dny, rozjímám o všech tvých skutcích, přemýšlím o činech tvých rukou, rozpínám své ruce k tobě, má duše po tobě žízní jak vyprahlá země. Pospěš, odpověz mi, Hospodine, můj duch dokonává, neukrývej přede mnou svou tvář, nebo se budu podobat těm, kdo sestupují v jámu. Ohlas mi zrána své milosrdenství, neboť doufám v tebe. Dej mi poznat cestu, po níž mám jít, neboť k tobě pozvedám svou duši. Vysvoboď mě od nepřátel, Hospodine, u tebe si hledám úkryt. Nauč mě plnit tvou vůli, vždyť jsi můj Bůh. Kéž mě tvůj dobrotivý duch vede po rovné zemi! Pro své jméno mi zachovej, Hospodine, život, ve své spravedlnosti mě vyveď ze soužení.

2.čtení Matouš 15,21-28

Ježíš odtud odešel až do okolí Týru a Sidónu. A hle, jedna kananejská žena z těch končin vyšla a volala: „Smiluj se nade mnou, Pane, Synu Davidův! Má dcera je zle posedlá.“
Ale on jí neodpověděl ani slovo.
Jeho učedníci přistoupili a žádali ho: „Zbav se jí, vždyť za námi křičí!“
On odpověděl: „Jsem poslán jen ke ztraceným ovcím z lidu izraelského.“
Ale ona přistoupila, klaněla se mu a řekla: „Pane, pomoz mi!“
On jí odpověděl: „Nesluší se vzít chléb dětem a hodit jej psům.“
A ona řekla: „Ovšem, Pane, jenže i psi se živí z drobtů, které spadnou ze stolu jejich pánů.“
Tu jí Ježíš řekl: „Ženo, tvá víra je veliká; staň se ti tak, jak chceš.“ A od té hodiny byla její dcera zdráva.

Milí bratři a sestry,

neporozumíme nikdy všemu, ani všemu z toho, co se děje v našem světě. Nemáme odpovědi na všechna proč a jak a kdy. Avšak z víry v toho, který tyto všechny odpovědi má, smíme, a máme stále volat po příkladu ženy kananejské: Smiluj se nade mnou, Pane, Synu Davidův! Můj svět je zle posedlý.

Zhruba před rokem, když se nekonaly bohoslužby fyzicky, ale kázání bylo  jenom na stránkách, jsem je končila právě přečteným odstavcem. Bylo to na tentýž text. Cituji si to spíš pro sebe, protože kdybych bývala věděla, co nás čeká za rok…. Náš svět je zle posedlý.

Prosby za to, co nás velmi trápí, budou hlavním tématem pro naše dnešní postní uvažování. Neboť na prosby je kananejská žena specialistka. Kananejská, tedy pohanská. Nás to už tak nezatáhne za uši, ale vzpomeňte na to neustálé jiskření mezi vírou Izraelců a kananejských ve vyprávěních Starého zákona. Kananejci byli původní obyvatelé země, kteří se sice zřejmě historicky stali součástí Izraele, ale Bible stále zdůrazňuje rozdíl ve víře. „Kananejský“ stává v některých pasážích stejným výrazem, co nepřítel.

Žena označená názvem, který obsahuje negativní hodnocení, osloví Ježíše dokonalým titulem Pane, Synu Davidův. Už to má čtenáře zarazit, tak pohanka, ale jak to, že se tak dokonale orientuje? Snad ta veliká tíha, kterou žena před Ježíše přináší, prosba za dítě, to by bylo vysvětlení, někdy ty nejtěžší okolnosti donutí člověka mobilizovat všechny síly, udělat to nejlíp, jak to jde. Jednoduše by se to dalo pochopit tak, že se předem informovala, jak ho má oslovit, protože jí VELMI záleželo na tom, aby se jí věnoval.

Začíná to oslovením a celé je to dialog. Děj se nese v přímých řečech, s jedinou výjimkou: Ale on jí neodpověděl ani slovo. Žádná odpověď je také odpověď, možná si řeknete. Ale Ježíš v evangeliích jedná tak, jak jedná Bůh, na něm vidíme, co a jak Bůh pro lidi chce. Ale on jí neodpověděl ani slovo! Tady musím říct: Všechno by bylo lepší než mlčení. Jakoby pro něj neexistovala.

Je to vůbec možné? Je vůbec možné pro člověka něco takového vydržet? Přece pohanka – nepohanka, je to Jeho dítě, dítě Boží. Těch 6 slov mlčení -Ale on jí neodpověděl ani slovo ­-mi připadá jako propadnutí do propasti. My můžeme uvažovat, jak takové mlčení vypadá či kdy vypadalo pro nás. A naopak, jak to vypadá, když Bůh mluví. Možná přijdeme na to, že ho jen neslyšíme, nebo jsme ho neslyšeli, když upozorňoval na to, co nemáme, či naopak máme dělat, abychom nedošli tam, kde jsme rozhodně být nechtěli. Možná. Anebo také možná přijdeme na to, že Bůh mlčí, a potom si můžeme lámat hlavu a srdce a duše s otázkou, proč to dělá.

Než na tom ještě není dost. Ještě může být hůř. Učedníci se do toho vloží a dokonale srozumitelná věta – zbav se jí, vždyť za námi křičí – ji obviňuje ještě víc. Dělá ostudu. Zdržuje Pána od mnohem důležitějšího poslání. Copak Pán světa a Spasitel má čas na nějakou ženskou a její pomatenou dceru? Nakonec to- zle posedlá-  může znamenat jen to, že její  holka je trochu do větru. Z hlediska té ženy však slova učedníků znamenají, že ona má všechny předpoklady k tomu, aby byla přehlédnuta. Z hlediska našeho to znamená, že Bůh mlčí, protože nejsme hodni jeho pozornosti.

Reakce Ježíšova by mohla předchozí tvrzení jen posílit. Jsem poslán jen ke ztraceným ovcím lidu izraelského. Nebudu to zjemňovat úvahami o Ježíšově sebepochopení. Takto je to tam řečeno, a vzhledem k výše zmíněnému – hůř už být nemůže. Snad aby šla ta paní už domů.

No a právě toto je bod, na který jakoby čekala. Začal mluvit! (Cokoliv je lepší než mlčení.) Přišla blíž – nechce se nechat odehnat, usiluje o jeho pozornost. Klaněla se – chová k němu všechnu úctu, jaká mu náleží, a přesto je tak usilovná ve své žádosti. Tato kombinace je dokonalým prostředím pro prosbu. Proto je žena kananejská specialistkou na prosby.

Zdá se, že u ní rozum zcela jednoznačně ustupuje důvěře. Což ovšem ani zdaleka neznamená, že by byla hloupá, viz její schopnost oslovit Ježíše správně, což může být výrazem víry stejně jako výrazem intelektu (pokud si myslíme, že si to zjistila), ale hlavně její pohotovost v rozhovoru o psech a drobtech zcela jasně ukazuje na chytrou osobu.

Obecně se dá říci, že Bible neřeší otázku, která nás tak zajímá, a to PROČ je svět zle posedlý. I když se náznaky a snahy o nějakou dílčí odpověď na to dají v Bibli také najít, ale nikdy to nejsou jednoduše uchopitelné odpovědi. Co však je tam jasně, srozumitelně a výrazně řečeno, co v takovém světě má člověk dělat. Tedy nikoli PROČ, ale CO S TÍM.

Přesně tak je to v tomto příběhu. Žena neřeší, proč je její dcera posedlá, snad by ani nikoho nenapadlo, že by v této chvíli měla tohle řešit. Ona potřebuje, aby bylo pomoženo jejímu dítěti. Našla toho, komu důvěřuje tak silně, že překoná dokonce i jeho nezájem. Opět bych chtěla ponechat právě toto velmi silné slovo - nezájem, silné pro souvislost, kterou chci stále držet, že totiž oslovení Ježíše je totéž jako oslovení Boha. Snad bychom měli vždycky v kostele slyšet, že Bůh o nás zájem má. Ale právě pro situace, kdy se nám to buď zdá jako nemožné, nebo tomu nemůžeme uvěřit nebo na to zapomeneme, by mohla tato žena pomoci jako svědkyně, která říká – i kdyby se ti tohle přihodilo, pros ho ještě víc. Takto nesvědčí jen ona jako jediný svědek z Bible, ale pro dnešek je to právě ona, které Matouš říká kananejská. Myslím, že ona ani v okamžiku té propasti Božího mlčení nepochybovala ani na vteřinu, zda by měla či neměla znovu opakovat svoji prosbu. Nakonec to doložila tím, že ji vyslovila ve chvíli, kdy to všechno bylo ještě horší. Právě proto je tohle tak důležitá svědkyně: pro motivy Božího mlčení a dokonce odmítnutí, pro zátarasy, které staví důvěře naše zkušenosti, znalosti, rozum – to všechno překonává novými a novými prosbami. Evangelíci nejsou velkými příznivci modlitebních stráží apod., protože je nám jaksi proti mysli, že by Bůh měl ustoupit vodopádu našich slov. Ale myslím, že to není v kvantitě. Pane, pomoz mi  je věta stručná.

Tím se vracím k úvodní variaci na prosbu ženy - Smiluj se nade mnou, Pane, Synu Davidův! Můj svět je zle posedlý. Biblické svědectví nám dává jasný návod, co s tím dělat. Prosit za tento svět. A to i v případě tísně a strachu z toho, že Bůh neodpovídá. Prosit i za sebe, abychom měli aspoň drobky víry v to, že Bůh tento svět drží pevně v rukou. Nemáme třeba víru ani jako zrno hořčice, ale možná aspoň kousek toho zrnka…

Jestliže propadáme pocitu zmaru, že naše drobky víry nebudou dost, že to nebudeme umět jako ta žena z evangelia, a to právě v situaci, kdy by to bylo tolik potřeba, připomeňme si, co máme na pomoc. Koho máme na pomoc. Představte si, co znamená to zaslíbení, že Duch svatý za nás lká. Tak také Duch přichází na pomoc naší slabosti. Vždyť ani nevíme, jak a za co se modlit, ale sám Duch se za nás přimlouvá nevyslovitelným lkáním.Ř8,26 Představte si tohle v našich dnech, kdy se zlému daří roztahovat se tak, jak nikdo ani netušil, nepřipustil si, že by to mohlo být možné.

„Lidé mohou druhé lidi nutit násilím. Duch žaluje, když se řád rozpadá na anarchii a válku, anebo když jsou lidé drceni diktaturou. Pak slyšíme sténání Ducha všude kolem.

Lidé mohou ostatní manipulovat slovy. Duch sténá, když moudrost korumpuje a moc slova je zneužívána, aby se škodilo životu, šířila lež a podněcovala nenávist. Pak slyšíme sténání Ducha všude kolem.“ (G.Theissen)

Toto je zcela nelogický závěr. K příběhu o Bohu, který neodpovídá, jsem přidala zaslíbení o lkaní Ducha svatého, který nám pomáhá s modlitbami za posedlý svět. Mám z toho, že to je nelogické, radost. Kdyby se ta matka z dnešního příběhu řídila rozumem a logikou, nevytvořila by pro nás příklad, co dělat s tím, když Bůh neodpovídá. Mám z toho radost, protože důvěra převyšuje veškerou logiku. Navážeme prosbou o Boží odpovědi.

Píseň Nez 313 Ozvi se, Pane můj