Neděle, 16. 1. 2022

16. ledna 2022

1. 283 1. sloka

ž19,8n Hospodinův zákon je dokonalý, udržuje při životě. Hospodinovo svědectví je pravdivé, nezkušený jím zmoudří. Hospodinova ustanovení jsou přímá, jsou pro radost srdci. Hospodinovo přikázání je ryzí, dává očím světlo.

2. Píseň 623

Bože, nazýváme tě Otcem a myslíme při tom na to, že jsi laskavý a milostivý. Děkujeme za tento den, za možnost tě chválit. Také děkujeme za možnost setkání spolu navzájem, za překvapivá setkání i za ta očekávaná, na která se těšíme. Dej, abychom před tvou tváří uměli být bratry a sestrami, tvými dětmi, všichni dohromady, neboť jsme tvé stvoření. Prosíme, abys obnovil naši důstojnost, napřímil nás svým odpuštěním, dej nám, prosíme, poznat, že ve tvém Synu Kristu Ježíši máme i my milost, která nás očišťuje od vin. Vyznáváme svoje viny a prosíme tě o odpuštění. V odpuštění také věříme i doufáme. Prosíme, požehnej našemu slavení dnešního dne a dej nám své požehnání.
Chvála buď tobě, Bože Otče, Pane Kriste, Duchu svatý. A

1.čtení Skutky 8,26-40
Anděl Páně řekl Filipovi: „Vydej se na jih k cestě, která vede z Jeruzaléma do Gázy.“ Ta cesta je opuštěná. Filip se vydal k té cestě a hle, právě přijížděl etiopský dvořan, správce všech pokladů kandaky, to jest etiopské královny. Ten vykonal pouť do Jeruzaléma a nyní se vracel na svém voze a četl proroka Izaiáše.
Duch řekl Filipovi: „Běž k tomu vozu a jdi vedle něho!“
Filip k němu přiběhl, a když uslyšel, že ten člověk čte proroka Izaiáše, zeptal se: „Rozumíš tomu, co čteš?“
On odpověděl: „Jak bych mohl, když mi to nikdo nevyloží!“ A pozval Filipa, aby nastoupil a sedl si vedle něho.
To místo Písma, které četl, znělo: ‚Jako ovce vedená na porážku, jako beránek, němý, když ho stříhají, ani on neotevřel ústa. Ponížil se, a proto byl soud nad ním zrušen; kdo bude moci vypravovat o jeho potomcích? Vždyť jeho život na této zemi byl ukončen.‘
Dvořan se obrátil k Filipovi: „Vylož mi, prosím, o kom to prorok mluví – sám o sobě, či o někom jiném?“ Tu Filip začal u toho slova Písma a zvěstoval mu Ježíše.
Jak pokračovali v cestě, přijeli k místu, kde byla voda. Dvořan řekl: „Zde je voda. Co brání, abych byl pokřtěn?“
Filip mu řekl: „Jestliže věříš celým svým srdcem, nic tomu nebrání.“ On mu odpověděl: „Věřím, že Ježíš Kristus je Syn Boží.“
Dal zastavit vůz a oba, Filip i dvořan, sestoupili do vody a Filip jej pokřtil. Když vystoupili z vody, Duch Páně se Filipa zmocnil a dvořan ho už neviděl, ale radoval se a jel dál svou cestou.
Filip se pak ocitl v Azótu. Procházel všemi městy a přinášel jim radostnou zvěst, až se dostal do Cesareje.

3.píseň 716

2.čtení Lukáš 4,14-21
Ježíš se vrátil v moci Ducha do Galileje a pověst o něm se rozšířila po celém okolí. Učil v jejich synagógách a všichni ho velmi chválili. Přišel do Nazareta, kde vyrostl.
Podle svého obyčeje vešel v sobotní den do synagógy a povstal, aby četl z Písma. Podali mu knihu proroka Izaiáše; 1otevřel ji a nalezl místo, kde je psáno:
‚Duch Hospodinův jest nade mnou; proto mne pomazal, abych přinesl chudým radostnou zvěst; poslal mne, abych vyhlásil zajatcům propuštění a slepým navrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu, abych vyhlásil léto milosti Hospodinovy.‘ Pak zavřel knihu, dal ji sluhovi a posadil se; a oči všech v synagóze byly na něj upřeny.
Promluvil k nim: „Dnes se splnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli.“

Milí bratři a sestry,
kázání bych ráda uvedla připomenutím písně, kterou jsme zpívali před druhým čtením. Zpívá o víře, z tvé ruky Pane můj, co dáváš chci vzít. Chtěla bych zdůraznit, že nejde o rezignaci, stejně jako když říkáme v modlitbě Buď vůle tvá. Že Bůh, který na nás myslí tak, že nabízí i odpuštění všech našich vin a dluhů, nám svojí rukou nemůže podávat nic zlého. S tímto předznamenáním se soustřeďme na dnešní čtení, obojí je novozákonní a zahrnuje citát ze zákona Starého, takže to máme takřka z jedné vody načisto. Podle záznamu ze synagogy v Nazaretě Mohl by vzniknout dojem, že Ježíš byl něco jako farář a tedy kázal v synagoze. I když v Novém zákoně se najde dost míst, kde čteme, že
Ježíš učil v nějaké synagoze, je to tak, že právo číst a vykládat Písmo měl každý dospělý muž. Jak se to vybíralo, kdo to zrovna tu kterou sobotu bude, to se mi dosud ještě nepodařilo zjistit. Tady to vypadá tak, že se rozhodl sám, prostě povstal a podali mu svitek, tak četl.

Četl z Izajáše, tedy z proroka, a to bylo cosi jako druhé čtení, zvané haftara, to první bylo z knih Mojžíšových. Z čeho tenkrát četli první čtení, to se nepodaří rekonstruovat. Důležité je, že po přečtení knihy prorocké následovalo cosi jako kázání - výklad textu, což dokládá Lukášovo vyprávění velmi přesně. Tuto malou připomínku uvádím hlavně proto, abychom si uvědomili, že křesťanská liturgie nevznikla jen tak, sama od sebe, ale že navazuje na liturgii židovskou. Čili – to, jak to máme v kostele, nevzniklo samo nebo z rozhodnutí našich otců ve víře, ale navazuje to původně na kostel židovský. Také nás to může přivést k větší úctě k hledání Boha jinými tradicemi, i když některým věcem nerozumíme, je to tak, že všichni lidé jsou dětmi jednoho Boha a Jeho hledají.

Spíše se však podívejme, co to tenkrát v Nazaretě vlastně Ježíš četl. Byl to prorok Izajáš, podle našeho počítání 61. Kapitola, etiopský dvořan z prvního čtení si taky četl Izajáše. Můžeme z toho odvodit, že to byla kniha pro první křesťany velmi důležitá, ale ještě důležitější je, co to přesně z celého proroctví zaznělo. Ježíš četl o radostné zvěsti, o propuštění, o navrácení zraku, o svobodě. O létě milosti Hospodinovy. Rok milosti, léto milostivé, to bylo v židovském zákoně takové převratné opatření, každý 50. rok se měly škrtnout dluhy. Začít znovu.

Nejenom liturgie, ale i léto milostivé se stalo inspirací pro naši současnost. Právě probíhá doba, kdy se mohou někteří dlužníci v Česku přihlásit do procesu, který by jim od dluhů mohl pomoci. Říká se tomu milostivé léto, ačkoli to netrvá rok, ale od 28. 10 do 28.1., a říká se tomu tak, jakoby ten pojem byl obecně známý. Je to Bible, nikoli z evangelia, ale z knihy Leviticus: Padesátý rok posvětíte a vyhlásíte v zemi svobodu všem jejím obyvatelům. Bude to pro vás léto milostivé, kdy se každý vrátíte ke svému vlastnictví a všichni se vrátí ke své čeledi. Padesátý rok vám bude létem milostivým. Nebudete v něm sít ani sklízet, co samo vyroste, ani sbírat hrozny z neobdělaných vinic. Je to léto milostivé. Budete je mít za svaté. Smíte jíst z pole, co urodí. V tomto milostivém létě se každý vrátí ke svému vlastnictví. Když budete prodávat něco svému bližnímu nebo něco od něho budeš kupovat, nepoškozujte jeden druhého. Podle počtu let po létě milostivém budeš kupovat od svého bližního, podle počtu let, v nichž budeš brát užitek, bude prodávat tobě. Čím více let zbývá, tím vyšší bude kupní cena, a čím méně let zbývá, tím nižší bude kupní cena; bude ti prodávat podle počtu let, v nichž budeš brát užitek. Nikdo nepoškodíte svého bližního, ale budeš se bát svého Boha. Já jsem Hospodin, váš Bůh. (Lv 25,10-17)

Chtěla jsem vám to přečíst v širším kontextu, abyste slyšeli, jak překvapivě podrobné instrukce to provázejí. Když někdo upadl pro chudobu do otroctví, měl být propuštěn. Majetek se měl vrátit těm, co o něj přišli. Je to opatření laskavé, ale z historického zkoumání to vypadá, že to moc nedodržovali. Je zřetelné, že důvodem nedodržení bylo prostě to, že ti, co za těch 50 let majetky nabyli, se jich nechtěli vzdát. To asi nepřekvapí vůbec nikoho. Ekonomii moc nerozumím, ale stejně si troufám tvrdit, že kdyby to dodržovali, tak to mohl být docela slušný ekonomický impuls. Že to bylo vymyšlené dobře. Ale vždycky znovu skončíme u toho, že by někdo musel něco vrátit. Pustit z ruky a nepoškozovat bližního, a to z důvodu, že Hospodin je náš Bůh.

Dosud jsem mluvila o skutečných dluzích vyjádřitelných penězi, ale tady, v evangeliu, se používá to ekonomicko – společenské opatření jako obraz. Odpuštění dluhů jako obraz pro to, co Bůh pro člověka dělá, co Kristus pro člověka udělal. Nejde o nějaké rozložení splátek a převod dlužné částky k jiné bance, o rozložení na vlastní dluh a poplatky z prodlení. Tady jde o odpuštění = škrtnutí dluhů, úplné, prostě už nemusíme platit nic. Neuvěřitelné. A právě tomu můžeme věřit, uvěřit, že každý den můžeme začít s čistým štítem. Předchází tomu ovšem to, že si uvědomíme, že dluhy byly, a co jich bylo.

Podívejme se na seznam dlužníků podle Izajáše seznamu v Ježíšově podání. Chudí, zajatci, slepí, zdeptaní. Možná vás překvapuje, že je nazývám dlužníky, když je to výčet lidí, kteří jsou nějak znevýhodněni. ZA slovem dluh slyšíme nějaké vlastní zavinění, dlužník je sice nešťastný, ale kdyby býval ... atd. Tento seznam vypočítává ubohé, ale za prvé se i do těchto nesnází mohli dostat nějakou svojí chybou, za druhé na ně mohly dopadnout následky jiných dlužníků, chci říci – trpí za vinu někoho jiného, a nemusím vám jistě uvádět příklady ze života, jak to bývá. A za třetí musíme vystoupit z jednoduchého vzorce „půjčil jsem si na lednici a nemám na zaplacení“. Tady se mluví o lidském dluhu vůči Bohu, jehož základ líčí už kniha Genesis, když vypráví o ráji. Jsou to:

Chudí, kteří potřebují slyšet radostnou zvěst, to mohou být ti, kteří nemají naději. Nebo zapomněli, jak vypadá radost. Nebo nemají, na koho by se spolehli. Nebo se nemají o koho starat. Nebo se jim nedostává schopnost důvěry. Zajatci, kteří potřebují propuštění, to je variant, až hrůza. V čem všem může být člověk zajat. Strachem. Skepsí. Nedůvěrou. Špatnými zkušenostmi. Pocitem selhání. Vlastní vinou. Neschopností odpustit. Přesvědčením, že všichni jsou protivníci. Nebo odpovědnost, ta vznešená vlastnost, buď ji věčně odmítáme a předstíráme, že jsme lepší, když nic neděláme nebo se můžeme přelomit v půli, abychom dostáli všemu, co jsme si na sebe naložili. Odpovědnost je takový ďábelský majstrštyk. Slepí v Bibli jsou velmi často ti, kdo nevidí věci správně. Nevidí třeba řešení. Nevidí východisko. Nebo si něco namlouvají, třeba to, že si všechno ve svém životě zařídí sami a sami jsou sobě nejlepším bohem. Nevidí, kudy vede dobrá cesta. Ti potřebují navrátit zrak. A zdeptaní, kteří potřebují svobodu, ti mají možná smutek. Bolest. A hlavně starosti, starosti, starosti.

Určitě jsem to nepojmenovala v celé šíři, ale i tak je jasné, že to není černobíle snadné, „buď - anebo“. Dluhy naděláme při nejlepší snaze žádné nemít. Pokud si pustíme to vyhlášení léta milostivého k tělu, přijmeme ho za své, možná nejdřív zjistíme s překvapením, kolik jsme těch dluhů před Bohem nadělali. Ale seznam našich dluhů vůbec není hlavním obsahem sdělení. To je právě vyhlášení léta milosti. Vezměme to tak, jak to tam stojí – Ježíš tam říká – Dnes se splnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli. To znamená, léto milostivé bylo právě vyhlášeno. Neměl určitě na mysli jen ten rok, který probíhal. Ani neměl na mysli 3 měsíce. My, čtenáři Bible, kteří ji čteme jako zprávu pro sebe, to můžeme pochopit tak, že léto milostivé trvá, a to právě dnes. Protože právě ten, který to četl, ho vyhlásil. Dluhy jsou odpuštěny. Ještě lépe řečeno – dluhy jsou zaplaceny. K tomu se nám bude hodit zase ten druhý Izajášovský citát, tentokrát z prvního čtení, tam ho četl z knihy etiopský dvořan. ‚Jako ovce vedená na porážku, jako beránek, němý, když ho stříhají, ani on neotevřel ústa.' Nerozuměl tomu, jak by mohl, Filip mu vysvětlil, že to o Ježíši Kristu se tam píše, to je ten služebník Hospodinův, který vzal na sebe naše nemoci a viny. To on dluhy zaplatil. Obětoval svůj život.

Při tom vždycky znovu narazíme na to, že to nejde vysvětlit. Nejde to logicky nebo mechanicky odbýt. Proč máme ty dluhy, proč je znovu vždycky uděláme? Můžeme si říct, že to nevadí, když už jsou ty dluhy vlastně předem škrtnuty? Jak bychom mohli něco takového říct, když za to Kristus jako němý beránek šel na popravu? Když ho to stálo život, jak bychom mohli říct, že naše dluhy nevadí? A jak vysvětlit, že oběť Ježíše kdysi dávno vykonaná, platí i pro nás? Myslím, že to vysvětlit nejde. Rozhodně to nejde rychle. Jeden můj bývalý spolustudent, nyní učitel na evangelické fakultě, při vykládání mimořádně těžkého tématu řekl větu, kterou jsem si zapsala a také zapamatovala, takže vám ji čas od času předložím: „je to složité, protože je to složité“. Jinými slovy – zásadní věci v křesťanství jsou nelogické, až absurdní, nedají se vysvětlit a těm věříme. Věříme jim, protože pro nás hodně znamenají a věříme tomu, že toto je Hospodinovo řešení problému člověka a věříme tomu s vědomím, že Bůh dělá někdy věci tak, že to nemůžeme pochopit. Nevidíme věci správně, nevidíme je v celku. Nevíme, ale věříme. K našemu překvapení, to co se nedalo rozumem zvládnout, co rozum neviděl, víra vidí.

4.píseň 407

MODLITBA
Pane Ježíši, ty, který neseš odpuštění,
Prosíme tě za náš svět. Prosíme za ty, kteří žijí, jakoby Boha nebylo. Prosíme za řidiče, aby nedělali chyby, které stojí život, a prosíme, za ty, kteří něco zavinili, někomu ublížili. Myslíme nejen na ty, kterým se tak stalo, když řídili auto, ale za všechny, kteří ublížili z nepozornosti, z nedbalosti, bez úmyslu. Prosíme však i za ty, kteří chtějí škodit úmyslně, pro vlastní prospěch, nebo proto, že neumí nic jiného. Prosíme, osvoboď i je. Prosíme za ty, kterým pomluva ničí život. Prosíme za ty, kteří pracují s informacemi, aby byli rozumní i hodní. Prosíme za nás, kteří informace přijímáme, abychom přemýšleli a nenechávali se strhnout jen tím, co zapadá do názoru, který nám předem připadá vhodný.
Prosíme za všechny, kteří se kdekoli snaží procovat a přemýšlet tak, aby to bylo lidem k užitku a tobě ke slávě. Otče náš, který jsi v nebesích, posvěť se jméno tvé, přijď království tvé, buď vůle tvá jako v nebo, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes a odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům a neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť tvé jest království i moc i sláva, na věky. A.

Fp4 Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se! Vaše mírnost ať je známa všem lidem. Pán je blízko. Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu. A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši.

Hospodin tě požehná a ochrání tě,
Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a bude ti milostiv,
Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem.

5. píseň 418, sloky 1 a 3