Neděle 2.4.2022, 5. postní

1.čtení 1.čt Ex 16,1-15

Pak vytáhli z Élimu. Celá pospolitost Izraelců přišla na poušť Sín, která je mezi Élimem a Sínajem, patnáctý den druhého měsíce poté, co vyšli z egyptské země. Celá pospolitost Izraelců na poušti opět reptala proti Mojžíšovi a Áronovi. Izraelci jim vyčítali: „Kéž bychom byli zemřeli Hospodinovou rukou v egyptské zemi, když jsme sedávali nad hrnci masa, když jsme jídávali chléb do sytosti. Vždyť jste nás vyvedli na tuto poušť, jen abyste celé toto shromáždění umořili hladem.“ Hospodin řekl Mojžíšovi: „Já vám sešlu chléb jako déšť z nebe. Ať lid vychází a sbírá, co denně spotřebují. Tak je podrobím zkoušce, budou-li se řídit mým zákonem, či nikoli. Když budou připravovat, co přinesou, ať je toho šestého dne dvakrát tolik, než co nasbírají každodenně.“ Mojžíš a Áron řekli všem Izraelcům: „Večer poznáte, že vás z egyptské země vyvedl Hospodin. A ráno spatříte Hospodinovu slávu, ačkoli slyšel vaše reptání proti sobě. Co jsme my, že reptáte proti nám?“ Pak Mojžíš dodal: „Poznáte to podle toho, že vám Hospodin dá večer k jídlu maso a ráno k nasycení chléb, ačkoli slyšel reptání, jak jste proti němu reptali. Co jsme my? Nereptáte proti nám, ale proti Hospodinu.“ Áronovi Mojžíš řekl: „Vyzvi celou pospolitost Izraelců: ‚Přistupte před Hospodina, neboť slyšel vaše reptání.‘“ Když mluvil Áron k celé pospolitosti Izraelců, obrátili se k poušti, a vtom se ukázala v oblaku Hospodinova sláva.  Tu Hospodin promluvil k Mojžíšovi: „Slyšel jsem reptání Izraelců. Vyhlas jim: ‚Navečer se najíte masa a ráno se nasytíte chlebem, abyste poznali, že já jsem Hospodin, váš Bůh.‘“ Když pak nastal večer, přiletěly křepelky a snesly se na tábor. A ráno padala kolem tábora rosa. Když rosa přestala padat, hle, na povrchu pouště leželo po zemi cosi jemně šupinatého, jemného jako jíní. Když to Izraelci viděli, říkali jeden druhému: „Man hú?“ (To je: „Co je to?“) Nevěděli totiž, co to je. Mojžíš jim řekl: „To je chléb, který vám dal Hospodin za pokrm.

2.čtení Jan 6,1-15

Potom odešel Ježíš na druhý břeh Tiberiadského jezera v Galileji. Šel za ním velký zástup, poněvadž viděli znamení, která činil na nemocných. Ježíš vystoupil na horu a tam se posadil se svými učedníky. Byly blízko židovské svátky velikonoční. Když se Ježíš rozhlédl a viděl, že k němu přichází četný zástup, řekl Filipovi: „Kde nakoupíme chleba, aby se všichni najedli?“ To však řekl, aby ho zkoušel; sám totiž věděl, co chce učinit. Filip mu odpověděl: „Ani za dvě stě denárů chleba nepostačí, aby se na každého aspoň něco dostalo.“ Řekne mu jeden z jeho učedníků, Ondřej, bratr Šimona Petra: „Je tu jeden chlapec, který má pět ječných chlebů a dvě ryby; ale co je to pro tolik lidí!“ Ježíš řekl: „Ať se všichni posadí!“ Na tom místě bylo mnoho trávy. Posadili se tedy, mužů bylo asi pět tisíc. Pak vzal Ježíš chleby, vzdal díky a rozdílel sedícím; stejně i ryby, kolik kdo chtěl. Když se nasytili, řekl svým učedníkům: „Seberte zbylé nalámané chleby, aby nic nepřišlo nazmar!“ Sebrali je tedy a naplnili dvanáct košů nalámanými díly, které z těch pěti ječných chlebů po jídle zbyly. Když lidé viděli znamení, které Ježíš učinil, říkali: „Opravdu je to ten Prorok, který má přijít na svět!“ Když Ježíš poznal, že chtějí přijít a zmocnit se ho, aby ho provolali králem, odešel opět na horu, zcela sám.  

Milí bratři a sestry,

 Jan píše kázání. Myslím to tak, že zpracovává Ježíšovy příběhy jinak, vkládá do nich další výklady a narážky, nebo je zpracuje naprosto odlišně. Jan nám dává jiný pohled. Nasycení zástupu je jeden z mála příběhů, který Jan zpracoval podobně jako jiná evangelia. Avšak odlišuje se také. Jenom na okraj – tento příběh je možné ve variantách najít v evangeliích celkem 6x. Aby ne, téma je navýsost aktuální, vždycky bylo a bude – chléb. Ráda bych dnes prošla text jako Janovo kázání, zkusíme si všimnout toho, co udělal jinak. Tedy Jan vzal do ruky pero a řekl si:

Měl bych napsat něco o svátosti večeře Páně. Ale nechci vycházet z Ježíšovy poslední večeře a přepisovat slova ustanovení. Zdá se mi to, že to příliš svádí pozornost k jedné události, jakoby se opakovala a prodlužovala jedna večeře, mohlo by to pak také znamenat, že účastníci večeře Páně ji budou chápat jako dění pro tu chvíli, taky jednorázově. To musí být něco, co vystihne, jak Ježíšův dar prostupuje celým časem, každým koutem života. Něco takového, jak jsem napsal o vodě života, s tou Samařankou u studny. Ano, chléb života, to by bylo zaměření tématu, kde bych ho chtěl mít. K tomu by byl výborný příběh o nasycení zástupů, jde tam o chléb, který Ježíš dává a to může dobře vyznít jako vyprávění pro každý všední den. Ještě si k tomu znova přečtu příběh o daru many na poušti, a potom ten, jak prorok Elíša nakrmil 20ti ječnými chleby 100 mužů. A pak to napíšu tak, aby bylo jasné, že nyní chléb dává někdo mnohem větší, než byli Mojžíš a Elíša.

Na začátku tohoto příběhu se často říká, že Ježíš potřeboval chvíli klidu, a tak odešel od zástupu. To rozhodně ne, když to takhle napíšu, tak to bude vypadat, že Bůh si potřebuje od lidí někdy odpočinout, a to rozhodně já nikomu kázat nebudu. Mohlo by to být tak, že vystoupil s učedníky na horu, to obnáší určitý odstup, zároveň to připomene všechny ty biblické hory, kde se stávaly důležité věci. Teď je tam Pán s učedníky a každého napadne, že je učí, povídají si. O čem? To se dá naznačit tím, že se blížily velikonoce, takže téma k hovoru je nabíledni, zároveň tak připomenu, že se blíží hodina Páně, že to směřuje k dokonání jeho díla.

Pak se často zdůrazňuje, že Ježíši bylo zástupů líto, protože měli hlad. Lítost Boha nad lidmi není špatné téma, ale projevuje se jinak než u člověka. Žádné citové hnutí nebudu popisovat, Bůh přece činí. Ježíš učiní zázrak. Tak se projeví jeho lítost, a jinak to není potřeba rozmazávat. To samé je to s tím, kdo přišel s požadavkem, aby zástup byl nasycen. Že by to učedníci připomínali Ježíši, to v žádném případě. On to ví sám. A vůbec, pořád učedníci, taková beztvará skupina, tady je zapotřebí je rozlišit, stejně jako píšu o setkávání Ježíše s jinými jednotlivci, taky budou jmenovitě. Třeba Filip, ten je s ním od začátku. Zkusím to položit tak, že Filipovi dává Pán otázku jako zkoušku, jestli už něco pochopil. To se dobře propojí s tím, jak jim říkal v příběhu o vodě:  Já mám k nasycení pokrm, který vy neznáte, abych činil vůli toho, který mě poslal a dokonal jeho dílo. Filip to slyšel, ale ještě nebude rozumět, protože jsme takoví, všem nám to dochází hrozně pomalu. Filip začne počítat, kolik by to všechno stálo. Bude jasné, že to nepochopil. Tohle je důležité, proti všem těm snahám, že někdo je důležitější, když má v církvi funkce, jakoby Kristu rozuměl líp. Takže ani učedník, který mu byl tak blízko, nerozumí. Také to pomůže proti představě, že lidé, kteří žili s Kristem, měli proti nám nějakou výhodu. Chci podtrhnout, že na tom byli stejně jako my.

Teď ještě prvek spolupráce. To je vždycky trochu obtížné, líčit, že člověk spolupracuje s Bohem. Ale proč vlastně, je to tak. Jsme stvořeni, abychom nacházeli řešení, a pokud jde o chleba, tak je to naprosto jasné. Takže další učedník, to by mohl být Ondřej, ten je také s Ježíšem od prvních dnů. Ano, bratr slavného Petra, o Ondřejovi se málo píše, a myslím, že to byl praktický člověk, tichý, takový by mohl přijít s řešením. A bude takové, aby zůstalo nejasné, jestli Ondřej věří v Ježíšovu moc, či ne. Ví, o nějakém chlebu, ale je ho málo, takže bude nepravděpodobné, že by z toho šlo nasytit zástupy, ale přece to Ondřej řekne. Snad to čtenář pochopí jako klíčící víru, doufání, že Pán s tím něco udělá, i když toho je málo.

Ještě nějakou postavu bych potřeboval k té spolupráci, někoho ze zástupu, někdo bez funkcí a vlivu. Ano, neznámý chlapec. To je docela logické, že si do torny zabalil svačinu. Kromě toho, že to je chlapec, ještě musím zdůraznit, že je chudý. Jasně, chleba bude ječný, takový, který jedí nejchudší lidé. To je důležité, protože se ukáže, že i ten chudý se může rozdělit, dokonce někdy ten nejchudší je ten jediný, kdo něco má. No a zároveň se to propojí s tím příběhem o Elíšovi, ten taky krmil stovku mužů ječným chlebem.

Spolupráce bylo dost, teď musí převzít Ježíš aktivitu. Dosud seděl on, teď vstane a naopak posadí všechny ostatní. Aby se usadili a připravili k jídlu. Pěkně se vším všudy. Zdůrazním tam trávu, to bývá v tomto vyprávění. Jako odkaz na žalm 23, na pastvy zelené, to bude stačit, každý to pochopí. Že by učedníci rozdělovali chleba lidem? To rozhodně ne. Ježíš to bude, kdo jim bude podávat chleba. Takhle to musím zdůraznit, vždyť při večeři Páně věříme, že nám dává chleba sám Kristus, ovšem, že lidská spolupráce, lidské ruce jsou v tom nutné. Ale musí být jasné, kdo je tím hostitelem, kdo je dárcem. Bude to jako mana, jako chléb, který dal svému lidu Bůh. Ale u many byla ta věc, že se nesměla skladovat. Tohle je potřeba nějak změnit, protože k Ježíšovu daru to nesedí. K tomu využiju ty nalámané chleby, které zbyly. Ano, zbytek, aby nic nepřišlo nazmar. Ten dar je tak cenný, že nic nesmí přijít nazmar. To je jedna věc, a pak také se musí pamatovat na všechny ty, kteří tam nebyli, aby to neznamenalo jen záznam zázraku, o kterém si můžeme počíst, ale nás se to netýká. Ty koše budou symbolizovat zásobu Ježíšova daru pro všechny, takže jich bude 12, každý ví, že je to číslo plnosti.

A ještě by to mohlo připomenout, že izraelský lid na poušti mohl skladovat manu na den sobotní, na svátek, to se nezkazila. Přece žijeme stále ve dni svátečním, po vzkříšení se mana nekazí. Navíc tady opět nastoupí spolupráce člověka, protože učedníci to budou, kdo se má starat o koše s chlebem. Tady to musí co nejvíc naznačovat večeři Páně, použiju pro sbírání slovo, které říkáme, když chodíme k přijímání do kostela, které znamená shromáždit se, usebrat se i sbírat. A pro kousky nalámaného chleba se už tak používá stejné slovo jako u večeře Páně, tak to taky použiju. Ale nemůžu napsat, že Ježíš lámal chleba. To nejde. Když to někdo pojal jako odkaz na jeho poslední velikonoční večeři, tak to sedí dobře, ale to já takhle nechci. Musí to odkazovat k Němu jako chlebu života. To on je ten chléb. Jsme díky němu živi. Ježíš bude prostě rozdávat chléb a rybu. To je dobrá kombinace, s obyčejným chlebem ryba chutná dobře. Taky to musí odkazovat ke Kristu jako k Bohu, který dává život. Když použiju formulaci z večeře Páně, lámal chléb, bude to příliš podtrhovat symbol, ale já chci, aby to zaznělo tak, aby každý čtenář pochopil, že jde o chléb života, kterým je možné se nasytit tak, aby každý měl tolik, kolik potřebuje. Á, tady je dobrá spojitost – v příběhu o maně: Ten, kdo nasbíral mnoho, neměl nadbytek, a kdo nasbíral málo, neměl nedostatek. Nasbírali tolik, kolik každý k jídlu potřeboval. Napíšu to stejně, každý dostal, kolik chtěl.

A kam to bude ústit. Samozřejmě to je znamení, zázrak, který by každý mocný chtěl umět a každý mocný by toho také patřičně využil. Davy by za ním dobrovolně táhly. Ještě tam musím naznačit to nepochopení, a také Ježíšův odpor k tomuhle očekávání, že bude divotvorcem, který plní přání lidí. Navíc tím taky naznačím pokušení, kterému Ježíš odolal. On není výrobcem chleba, pekařem, ani ječného, ani jiného. On je dárcem chleba života. Proto nepodlehne ani tomu pokušení, které musí nutně plynout z očekávání lidí, že bude jejich králem. Zatím ještě uteče, před těmi, kdo ho chtějí zabít, tak i před těmi, kdo ho chtějí provolat vládcem v jedné zemi. O velikonocích se nechá od těch prvních zajmout. Napíšu tak, aby bylo jasné, že má všechno velikonoční dění pevně v ruce, že o tom rozhoduje, stejně jako při nasycení zástupů. A teď si přečtu jako modlitbu žalm 23, ten se k tomu bude hodit. Hospodin je můj pastýř, nebudu mít nedostatek.