1.čtení Gn 6,5-8
I viděl Hospodin, jak se na zemi rozmnožila zlovůle člověka a že každý výtvor jeho mysli i srdce je v každé chvíli jen zlý. Litoval, že na zemi učinil člověka, a trápil se ve svém srdci. Řekl: „Člověka, kterého jsem stvořil, smetu z povrchu země, člověka i zvířata, plazy i nebeské ptactvo, neboť lituji, že jsem je učinil.“ Ale Noe našel u Hospodina milost.
2. čtení Mt 22,1-13
A Ježíš k nim znovu mluvil v podobenstvích: „S královstvím nebeským je to tak, jako když jeden král vystrojil svatbu svému synu. Poslal služebníky, aby přivedli pozvané na svatbu, ale oni nechtěli jít.
Poslal znovu jiné služebníky se slovy: ‚Řekněte pozvaným: Hle, hostinu jsem uchystal, býčci a krmný dobytek je poražen, všechno je připraveno; pojďte na svatbu!‘ Ale oni nedbali a odešli, jeden na své pole, druhý za svým obchodem. Ostatní chytili jeho služebníky, potupně je ztýrali a zabili je. Tu se král rozhněval, poslal svá vojska, vrahy zahubil a jejich město vypálil.
Potom řekl svým služebníkům: ‚Svatba je připravena, ale pozvaní nebyli jí hodni; jděte tedy na rozcestí, a koho najdete, pozvěte na svatbu.‘ Služebníci vyšli na cesty a shromáždili všechny, které nalezli, zlé i dobré; a svatební síň se naplnila stolovníky.
Když král vstoupil mezi stolovníky, spatřil tam člověka, který nebyl oblečen na svatbu. Řekl mu: ‚Příteli, jak ses sem dostal, když nejsi oblečen na svatbu?‘ On se nezmohl ani na slovo. Tu řekl král sloužícím: ‚Svažte mu ruce i nohy a uvrhněte ho ven do temnot; tam bude pláč a skřípění zubů.‘
Milí bratři a sestry,
Toto je vděčné podobenství k převypravování. Navíc totéž podobenství má i Lukáš, tam je to uvedeno jako řeči u stolu, protože Ježíš je na večeři u nějakého člověka. Záznam podobenství tomu odpovídá, i když i tam jsou polemické hroty, je to mnohem uvolněnější, vtipnější nebo ironičtější, dá se říct. Rozdíly, které tak najdeme, bych připsala autorskému právu evangelistů, tedy že si z toho, co jim přinesla tradice, vybrali, co podle své víry považovali za nosné. Na druhou stranu, není snad představitelné i to, že Ježíš takové (i jiné) podobenství řekl víckrát a důrazy sám posunoval, podle toho, co chtěl říct svým posluchačům? Myslím, že je to zcela možné, takže potom i v paměti lidí zůstalo víc verzí. Než my mám dnes před sebou Matoušovu verzi, která se úplně nehodí ke konverzaci u stolu, nedoporučuji to používat v tomto kontextu, abyste nedocílili toho, že někomu z vašich spolustolovníků zaskočí. Neboť v Matoušově verzi jsou drsná místa.
K tomu mám dvě poznámky, které ty násilné scény objasní.
To první je, že se podobenství nachází ve 22 kapitole, tedy ke konci Ježíšova příběhu, což znamená, že přituhuje. Nad Ježíšem se stahují mraky. Věta těsně před tím zní takto: Hleděli se ho zmocnit, ale báli se zástupů, protože ty ho měly za proroka. Věta těsně potom: Tehdy farizeové šli a radili se, jak by Ježíšovi nějakým slovem nastražili léčku. Čekali byste snad mezi tím smířlivý a žehlící proslov? Snad proto, že Pán Ježíš má být za každých okolností hodný?
Další věc je, že nejvyšší rolí v podobenství je král a událost, o kterou se jedná, je svatba jeho syna. My zrovna nemáme v našem státě nějakou adekvátní postavu, tak si půjčíme anglickou královnu. Představte si, že by vám přišla pozvánka do Buckinghamského paláce na svatbu jednoho z princů. Ptám se, šli byste radši na pole nebo za obchodem? Šli byste snad na pole a řekli, že jsou potřeba vybrat brambory, nebo byste tam jeli? Je to otázka na ostří nože, ale teoretická, královna vám stejně nenapsala a princové už jsou ženatí. Chci tím říct, že pozvánka na svatbu královského syna se prostě neodmítá a navíc ze souvislostí vyplývá, že prvně pozvaní byli ti, se kterými král počítal, nějací VIP, jeho přátelé nebo aspoň spojenci.
Mohli bychom teoretizovat o tom, že tohoto krále možná neměli rádi, nebo se báli, že je otráví nebo tak. Ať to měli, jak chtěli, odmítnout takové pozvání je drzost. A přesně tak je to tam zapsáno, prostě nedbali a odešli. Tohle je nevhodné, ale třetí reakce se už vymyká zdravému rozumu. To se vysvětlit nedá nijak, kdo to kdy viděl, aby někdo povraždil služebníky, kteří mu nesou ozdobné pozvánky na svatbu? Asi už se to někdy stalo, nebo alespoň ve variacích, naneštěstí. Leč zdravému rozumu se to vymyká. Je tu ještě někdo, kdo se diví, že na takovou do nebe volající absurdní nehoráznost reaguje král stejnou mincí? Zdůrazňuji, že zatočil jen s těmi, kteří vraždili jeho služebníky, ale ty, co prostě nepřišli, nechal být. Král tady nevystupuje jako svévolný násilník, ale spíš jako soudce.
Když tedy vše je připraveno a není, kdo by se tam veselil, jdou služebníci potřetí. Jsme možná zvyklí vidět svatební síň zaplněnou bezdomovci, ale ono to tak v Matoušově verzi není. To už jenom nejsou ti původně zvaní VIP, jsou to nějací jiní. Ale místo toho, aby to mělo jednoznačně šťastný konec, tak tam znepokojivě stojí, že shromáždili zlé i dobré.
A teď se ještě jednou vrátím k rámci podobenství, totiž o čem to je. Je uvedeno slovy: S královstvím nebeským je to tak, jako když…. Je to podobenství o království Božím. Připomínám vždycky zmiňovanou pomůcku, že podobenství, až na výjimky, má jeden hlavní tah, jeden vrchol. Bývá zbytečné hledat v něm alegorické prvky, tedy že všechno znamená něco. U tohoto podobenství je to dokonce škodlivé, jak soudím. Proto jsem dosud ani nezdůrazňovala role, bývá užitečné si jednu roli v podobenství vybrat, a tak se do toho příběhu dostat. Připadá mi totiž, že jakmile tady začneme příliš zkoumat role, co by kdo mohl být, zamotáme se do toho. Mohlo by se stát, že prvně pozvaní budou označeni jako Židé, ti druzí jako pohané, ale k čemu nám potom ten malý příběh bude? Zůstane zavřený. Podobně zavřený v sobě zůstane, pokud to necháme úplně bez rolí, byla by z toho nepoužitelná historka, trochu přepjatá. Jenže nám to něco říct má. Jak tedy položit správnou otázku?
Ptejme se na roli té svatební hostiny, je to totiž obraz království Božího, Matouš mu důsledně říká království nebeské. Pak by, podle mě, ta správně položená otázka měla znít: kam jsme to vlastně pozváni? S tím ovšem souvisí naše volba role, a tím jsem nás zařadila mezi pozvané. Jenom upozorňuji, že v rámci podobenství ti první, důležití, se kterými se počítali, nedopadli nejlíp a ti druzí zase jsou … prostě plán B. Takže mnoha poct se nedočkáme.
Základní otázka tedy zní, co je království nebeské:
Tam jsme tedy pozváni, dá se to přirovnat k hostině a pořádá ji Bůh.
A teď druhé podobenství, to navazuje na to první a to je velmi matoucí, protože čtenář si pomyslí, že je to nespravedlivé. Chudáci šli na svatbu rovnou od plotny nebo pluhu a nemohli přece mít na sobě večerní róbu, nebyl čas. Ale ono je to ještě jinak. V Parabibli, tedy v parafrázovaných novozákonních textech, je to převyprávěno tak, že se ve sklenicích perlilo šampaňské a nějaký moula si tam otevřel lahvové pivo. Sice přišel, ale nepovažoval za nutné ničeho se vzdát a nic přijmout. Vlastně byl stejný jako ti, kteří šli radši na pole, ale šel se na slavnost mrknout a dal najevo drze a namyšleně, že tím vším pohrdá.
Ten svatební oděv do Božího království by se dal pochopit například takto:
Takže království Boží je cosi, co bude a už je, je to navýsost dobré, a kdo tam chce, tak je doporučen tento společenský oděv: Kristova spravedlnost, roucho spásy, víra pravá a milost Hospodinova. A nezapomeňme, že pozvánky posílá víckrát.