694 Z milosti tak hojné (250) 1. sloka (v závorce jsou čísla písní ve starém zpěvníku)
Ž 100: Hlahol Hospodinu, celá země! Radostně služ Hospodinu! Vstupte před jeho tvář s plesem!
485 jak za starých (303)
Pane, chválíme tě za to, jak překvapivě jsi k nám přišel. Chválíme tě pro Krista, našeho Pána, neboť on je pán zcela překvapivým způsobem, takový, který nevnáší nároky, ale daruje svobodu. Chválíme tě za dar Ducha svatého, který s námi je v každém čase, v každé radosti i starosti. Odpusť, že býváme tak zahleděni do svých možností, které stále přebíráme, takže často zapomeneme, že tvůj Duch je tou nejlepší možností. Očekáváme na tebe, na tvá překvapení, na tvá ujištění, na tvoji pomoc. Díky ti, že jsi s námi, že jsi s tímto světem. Amen
1.Čtení: Mt 2, 1-12
Když se narodil Ježíš v judském Betlémě za dnů krále Heroda, hle, mudrci od východu se objevili v Jeruzalémě a ptali se:
„Kde je ten právě narozený král Židů? Viděli jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit.“ Když to uslyšel Herodes, znepokojil se a s ním celý Jeruzalém; svolal proto všechny velekněze a zákoníky lidu a vyptával se jich, kde se má Mesiáš narodit. Oni mu odpověděli:„V judském Betlémě; neboť tak je psáno u proroka:
‚A ty, Betléme, v zemi judské, zdaleka nejsi nejmenší mezi knížaty judskými,
neboť z tebe vyjde vévoda, který bude pastýřem mého lidu, Izraele.‘“Tehdy Herodes tajně povolal mudrce a podrobně se jich vyptal na čas, kdy se hvězda ukázala. Potom je poslal do
Betléma a řekl:
„Jděte a pátrejte důkladně po tom dítěti; a jakmile je naleznete, oznamte mi, abych se mu i já šel poklonit.“
Oni krále vyslechli a dali se na cestu.
A hle, hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo to dítě.
Když spatřili hvězdu, zaradovali se velikou radostí. Vešli do domu a uviděli dítě s Marií, jeho matkou;
padli na zem, klaněli se mu a obětovali mu přinesené dary – zlato, kadidlo a myrhu.Potom, na pokyn ve snu, aby se
nevraceli k Herodovi, jinudy odcestovali do své země.
608 proč se svět (689)
2.čtení Iz 60,1-6
„Povstaň, rozjasni se, protože ti vzešlo světlo, vzešla nad tebou Hospodinova sláva. Hle, temnota přikrývá zemi, soumrak národy, ale nad tebou vzejde Hospodin a ukáže se nad tebou jeho sláva. K tvému světlu přijdou pronárody a králové k jasu, jenž nad tebou vzejde. Rozhlédni se kolem a viz, tito všichni se shromáždí a přijdou k tobě; zdaleka přijdou tví synové a dcery tvé budou v náručí chovány. Až to spatříš, rozzáříš se, tvé ustrašené srdce se radostně rozbuší, neboť hučící moře tě zahrne svými dary, přijde k tobě bohatství pronárodů. Přikryje tě záplava velbloudů, mladých velbloudů z Midjánu a Éfy; přijdou všichni ze Sáby, ponesou zlato a kadidlo a budou radostně zvěstovat Hospodinovu chválu.
Milí bratři a sestry,
z tohoto čtení je zřetelné, že na toto navazuje Matoušovo zpracování návštěvy u čerstvě narozeného Ježíše. To lidská moudrost (pokud podržíme biblické svědectví, že to byli mudrci) či lidská moc (pokud podržíme svědectví tradice, že to byli králové) se přišla poklonit. Je to veliká sláva.
Možná si vzpomenete na příběh o oslíkovi, který četli konfirmandi na čtvrtou adventní. Když přišli pastýři, radoval se oslík – svědek Ježíšova narození, že konečně se o té skvělé události lidé dověděli. A pak nic, ticho po pěšině. Byl zklamaný, ale když přišli mudrci, tak si řekl, že to je to pravé, kdepak umolousaní pastýři, to králové a mudrci, vznešení představitelé světa, ti to musí prolomit. Teprve pak se pohrnou za Zachráncem lidstva davy. Ale i potom nastalo ticho po pěšině. Oslíkovi rozuměl mu jen další osel a jeden slepý člověk. Rozuměli, že se stalo něco podivuhodného, co se ještě nikdy před tím nestalo. A tak bych dnes velmi ráda soustředila vaši pozornost na věci malé, totiž velké, ale z pohledu světa malé.
Na chvíli se věnujme tomu Izajášovskému čtení, tomu podkladu pro slávu u jeslí. Je to v budoucím čase, z toho plyne, že se jedná o zaslíbení. Že zatím nic takového nenastalo. Měli byste vědět, že kniha proroka Izajáše je utkaná z různých svědectví a proroctví pronesených v různých dobách, a většina těch dob za moc nestála. Včetně té, do které bylo řečeno toto proroctví. Buď to byli ještě v babylonském zajetí, tedy země byla obývaná jen nejchudšími, ubožáky, svaté město ve formě zříceniny a chrám na padrť. To je jedna možnost, druhá by byla ta, že je to v době, kdy už se stateční vrátili, je to jiná generace než ti, kteří byli odvlečeni do zajetí, a tihle lidé se pokouší dát dohromady město a chrám a bohoslužbu a společný život, ale nadšení je větší než úspěchy. Vkládali veliké naděje do nové vrchnosti. Babyloňany, kteří zničili židovskou i jiné země, totiž vystřídali Peršané, a ti měli mnohem benevolentnější metody pro správu říše. Jenže se zdá, že Židé do nich vkládali příliš velké naděje. Asi bychom našli nějaké styčné body s naší situací, ale přece jen: byli na tom ještě hůř, než jsme my.
Toto proroctví je mělo povzbudit. Aby zvládli svůj díl úkolu, protože by měli uslyšet, že se podílí na něčem velkolepém, i když to v té chvíli tak nevypadá. Tak trochu mi to připomnělo jeden židovský vtip:
Přijde Moše k rabínovi:
– Rabi, všechno v mém životě je špatně, je to všecko prostě nanic: dcera - stydím se to říct – ale je prostitutka, syn bere drogy, žena ode mě odešla a vyhodili mě z práce. Co mám dělat?
– Napiš si na kus papíru "Takhle to nebude pořád", pověs si to doma na zeď a každé ráno si to přečti.
Uplynulo půl roku. Přišel Moše opět k rabínovi.
– Rabi, moc děkuju! Všechno se spravilo! Dcera se vdala, syn se vyléčil, žena se ke mně vrátila a já úspěšně podnikám!
– A papír ti na zdi pořád visí?
– Samozřejmě, rabi!
– Tak ho nesundávej.
Tak ho nesundávej, nepovažuj svou současnou situaci za definitivní. Zní to zřejmě jako obecná rada, ale uvědomme si, jak často právě svoji současnou situaci považujeme za definitivní. Nevím, proč tomu tak je, někdy si vyjmenováváme obtíže, které nás postihly, takže to vypadá, že nás nepostihlo nic jiného, než obtíže, a jindy soudíme, že si zasluhujeme odměny a prospěch, ale ono to taky nebude trvat věčně. Stejně jako bída Izraelců, ať už byla jakákoli při tomto proroctví, neměla trvat věčně. A to není zbytečná realistická poznámka o běhu světa, který je vždy
takový, jednou nahoře, jednou dole, ale výzva k vděčnosti, když se nám vede dobře a výzva k prosbám a naději, když se nám vede špatně.
Ovšem nepřehlédněme spojnici mezi našimi dnešními texty, mezi zvěstováním o mudrcích u jeslí a Izajášovým proroctvím o tom, jak všichni budou stát o Hospodina a budou si vážit národa, který jim donesl zvěst o naději, o laskavém Bohu, který je jediným Pánem tohoto světa. Tu spojnici nám dnes poskytne profesor SZ Walter Bruegemann, vymyslel totiž tento apokryf:
„Divná věc se stala. Herodes v panice uspořádal konzultaci s předními starozákonními učenci a řekl jim – Povězte mi o Izajášovi 60. Co to je za obchod s velbloudy a zlatem a kadidlem a myrhou? Učenci mu řekli - Máš špatný text. A ti moudří mužové z východu také použili špatný text. Izajáš 60 tě uvede v omyl, protože naznačuje, že Jeruzalém bude prosperovat a bude mít velký majetek a bude zbudován jako centrum světové ekonomiky. V tomto scénáři se nic doopravdy nezmění. Herodovi se nelíbil tento verdikt a vzdorně žádal –
Dobrá, a máte lepší text?
Učenci se báli králova hněvu, ale přece mu řekli s velkou úzkostí, že správný text je Micheáš 5: A ty, Betléme efratský, ačkoli jsi nejmenší mezi judskými rody, z tebe mi vzejde ten, jenž bude vládcem v Izraeli, jehož původ je odpradávna, ode dnů věčných.
To je hlas naděje pro budoucnost, hlas, který není ohromený vysokými věžemi a velkými arénami, bankami a hospodářskými úspěchy. Betlém je totiž venkovské místo, prašné, bez povšimnutí a bez nároků.“
Ano, Betlém je díra. Tedy prašné místo bez povšimnutí.
Betlém je díra, Bůh přijde do světa jako dítě, a to do chlíva či jeskyně, přišla se mu sice poklonit moudrost a moc lidstva, ale byli to (asi) 3 chlápkové, v Bibli totiž není, kolik jich bylo. Děti na jednom náboženství navrhovaly 48, ale to jsem zavrhla, protože by se do té jeskyně nevešli. Držme tedy tradici, že byli 3. To není mnoho. A skvělá vize z Izajáše 60, ze které asi čerpal evangelista, když sestavoval svoje vyznání, asi nebyla přesně vystihující, lepší je ten Micheáš, označující vystrkov Betlém jako místo vstupu Boha na zem. Mezi nás.
Všechno, co se o vánocích slaví, je tak maličké a zdálo se tak bezvýznamné! Anebo ta Boží práce s detailem může výrazně naznačovat, že ani naše detaily nejsou přehlédnuty? Nebo-li: každá malá věc je důležitá. Podaná ruka a dobré slovo a zvládnutí hořkosti v sobě, a nenaříkání, i když je to společensky žádané, a tak. Takhle se díval Bůh na lidi, kterým prorokoval Izajáš a takhle se bude dívat celý rok i na nás. Ne že by jenom sledoval. To nedělá nikdy. Vždycky se do toho našeho všeho nějak namočí.
A právě proto se stane, že malé dobré začátky dorostou do velikých dobrých konců, ať se všechny druhy Herodesů snaží, jak chtějí. Doroste to do dobrých konců, třeba podle Izajášova zaslíbení, který píše v tomtéž proroctví, o několik veršů dál:
Nikdy už nebude slýcháno o násilí ve tvé zemi, o zhoubě a zkáze na tvém území. Své hradby budeš nazývat ‚Spása‘ a své brány ‚Chvála‘. Hospodin ti bude světlem věčným, tvůj Bůh tvou oslavou. Tvůj lid, všichni budou spravedliví.
Ráda bych vám předala z příběhu o návštěvě mudrců upozornění na Hospodinovu pozornost, kterou věnuje malým věcem. Celý Ježíšův příběh k tomu ukazuje a to je totiž to, co zcela mění perspektivu našeho pohledu na svět. Protože když se Bůh zabývá drobnostmi, málo významnými lidmi, ztracenými a nepovšimnutými, proč bychom se taky nemohli podívat na svůj život a životy našich bližních podrobněji, všímat si a ocenit malé dobré věci?
MODLITBA
Pane, četli jsme o mudrcích, kteří přispěchali od východu. Představovali moudrost světa. Byli znalí vědy, protože uměli číst ve hvězdách tak dobře, že z nich přečetli tvůj záměr. Byli ekonomicky zdatní, protože přinesli zlato. Rozuměli i politice, protože hledali krále. Jsou našimi vyslanci, nás, kteří jsme nositeli znalostí v různých oborech, býváme zdatní obchodníci, a míváme i různé stupně moci.
Přišli houževnatě, byli dychtiví, byli vznešení. A poklonili se před tvou pošetilostí. Vypadalo to tak, že vnímali rozpor mezi křehkostí dítěte a svým ostrovtipem, mezi jeho nevinností a vlastní vypočítavostí, mezi jeho odhaleností, vždyť měl jen plíny, a tím, co jako majitelé určité moci museli skrývat. Klaněli se křehkému dítěti, jak pošetilé!
Pochopili, že to dítě vznáší otázku nad jejich bohatstvím, tak mu věnovali, co měli nejlepšího: svoje poklady, tajné lektvary, vzácné parfémy. My stojíme vedle nich se svým bohatstvím, se snahou mít všechno pod kontrolou, s naší chytrostí, vzdělaností, blahobytem.
Dej nám svobodu jako jsi dal mudrcům: svobodu darovat, uctívat, oslavovat, a vznášet otázky nad způsobem našeho života. Dej nám milost, abychom přijali dětskou pošetilost, ten nerozum, že poslední budou první, že ponížení budou povýšeni a povýšení poníženi, že můžeme ztratit svět a získat život. Dej nám představivost jako mudrcům, abychom šli domů jinou cestou, cestou, kde pošetilost je moudrost, a slabost je síla, a chudoba je bohatství. Prosíme, udělej z naší nové pošetilosti něco konkrétního, aby se svět mohl stát – skrze nás – novým.
(Podle W. Bruegemanna, Prayers for a privileged people)
342 Kristus je má síla (648)
Pane Ježíši, prosíme za tento svět.
Za náš národ, aby hledal a nacházel pravdu a chtěl v ní žít, prosíme tě za lidi, které známe, aby našli tebe a v tobě naději.
Prosíme za ty, kteří vládnou této zemi a tvoří zákony. Podporuj moudrostí všechny, kteří to chtějí dělat v odpovědnosti za tuto zemi a lidi v ní a přidávej jim statečnosti.
Prosíme za každého, kdo se dobře snaží pracovat na svém místě ve světě, žehnej každému, kdo nehledí nejdříve na svůj prospěch, ale na to, aby žil krásně a tvořil svět lepším.
Prosíme za ty, kdo vykonávají těžké úkoly, rozhodují o životech lidí, leží na nich velká odpovědnost. Prosíme za ty, kteří jsou na posledních místech, protože jsou příliš chudí, zdají se světu bezvýznamní, jsou příliš nemocní nebo jinak nemohoucí.
Prosíme za mladé lidi, kteří jsou v této době ztracení v bezbřehosti a nejasnosti, kteří těžko hledají své místo v životě.
Prosíme za ty ve středním věku, kteří mívají příliš mnoho práce a starostí na to, aby dokázali mít trpělivost a rozlišovali, co je důležité a co ne. Prosíme za starší lidi, kteří se bojí slabosti těla i zběsilé rychlosti světa a mají pocit, že je nikdo nepotřebuje.
Vyslyš, prosíme, co ti každý z nás chce říct ve svém srdci. Amen
Otče náš, který jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť tvé jest království i moc i sláva na věky.
Kol 1: Z moci jeho božské slávy nabudete síly k trpělivosti a radostné vytrvalosti; 12a budete děkovat Otci, který vás připravil k účasti na dědictví svatých ve světle. 14V něm máme vykoupení a odpuštění hříchů.
Aj já s vámi jsem po všechny dny až do skonání tohoto věku. Amen
408 Král věčný (485)