Římanům 7,15-25a
Nepoznávám se ve svých skutcích; vždyť nedělám to, co chci, nýbrž to, co nenávidím. Jestliže však to, co dělám, je proti mé vůli, pak souhlasím se zákonem a uznávám, že je dobrý. Pak to vlastně nejsem já, kdo jedná špatně, ale hřích, který je ve mně. Vím totiž, že ve mně, to jest v mé lidské přirozenosti, nepřebývá dobro. Chtít dobro, to dokážu, ale vykonat už ne. Vždyť nečiním dobro, které chci, nýbrž zlo, které nechci. Jestliže však činím to, co nechci, nedělám to já, ale hřích, který ve mně přebývá. Objevuji tedy takový zákon: Když chci činit dobro, mám v dosahu jen zlo. Ve své nejvnitřnější bytosti s radostí souhlasím se zákonem Božím; když však mám jednat, pozoruji, že jiný zákon vede boj proti zákonu, kterému se podřizuje má mysl, a činí mě zajatcem zákona hříchu, kterému se podřizují mé údy. Jak ubohý jsem to člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti? Jedině Bohu buď dík skrze Ježíše Krista, Pána našeho!
Gn 24,34-38, 42-49, 58-67
Pravil tedy: „Jsem služebník Abrahamův. Hospodin mému pánu velmi požehnal, takže je zámožný. Dal mu brav a skot, stříbro a zlato, otroky a otrokyně, velbloudy a osly. A Sára, žena mého pána, ač velmi stará, porodila mému pánu syna. Jemu dá všechno, co má. Mne pak můj pán zavázal přísahou: ‚Nevezmeš pro mého syna ženu z dcer Kenaanců, v jejichž zemi sídlím.
Dnes jsem přišel k prameni a řekl jsem: ‚Hospodine, Bože mého pána Abrahama, kéž bys dal zdar cestě, po níž jdu!‘ Hle, stojím nad pramenem. Dívce, která přijde čerpat vodu , řeknu: ‚Dej mi prosím napít ze svého džbánu trochu vody.‘ Jestliže mi ona řekne: ‚Jen se napij, a také tvým velbloudům načerpám,‘ bude to žena, kterou synu mého pána předurčil Hospodin. Ještě jsem sám u sebe nedomluvil, když tu přišla Rebeka se džbánem na rameni. Sestoupila k pramenu a čerpala vodu . Řekl jsem jí: ‚Dej mi prosím napít!‘Rychle spustila džbán s ramene a řekla: ‚Jen se napij, a také tvé velbloudy napojím.‘ Napil jsem se a ona napojila i velbloudy.
Pak jsem se jí zeptal: ‚Čí jsi dcera?‘ Odvětila: ‚Jsem dcera Betúela, syna Náchora, kterého mu porodila Milka.‘ Navlékl jsem jí tento kroužek do nosu a náramky na ruce.
Padl jsem na kolena a klaněl se Hospodinu. Dobrořečil jsem Hospodinu, Bohu mého pána Abrahama, že mě vedl pravou cestou, abych mohl dceru pánova bratra přivést pro jeho syna. A teď mi povězte, chcete-li mému pánu prokázat milosrdenství a věrnost. Ne-li, povězte mi, a já se obrátím napravo nebo nalevo.“
Zavolali Rebeku a otázali se jí: „Půjdeš s tímto mužem?“ Řekla: „Půjdu.“ Propustili tedy svou sestru Rebeku a její chůvu i Abrahamova služebníka a jeho muže. Rebece požehnali slovy: „Sestro naše, buď matkou nesčíslných tisíců, tvé potomstvo ať obsadí bránu těch, kteří je nenávidí!“
Rebeka a její dívky vsedly hned potom na velbloudy a následovaly toho muže. Tak dostal služebník Rebeku a odešel.
Izák právě přicházel od Studnice Živého, který mě vidí. Vyšel totiž k večeru na pole, aby přemýšlel. Tu se rozhlédl a spatřil přicházet velbloudy. I Rebeka se rozhlédla a spatřila Izáka. Sesedla z velblouda a otázala se služebníka: „Kdo je ten muž, který nám jde po poli vstříc?“ Služebník odvětil: „To je můj pán.“ Vzala tedy roušku a zahalila se.
Služebník podal Izákovi zprávu o všem, co vykonal. Izák pak uvedl Rebeku do stanu své matky Sáry. Vzal si ji a stala se jeho ženou. A zamiloval si ji. Tak našel útěchu po smrti své matky.
Hlavní postavou tohoto vyprávění pro nás bude dnes onen služebník. Jeho jméno v čteném úseku nezaznělo, dokonce ho nenajdete v celém vyprávění o tom, jak ho Abraham poslal pro nevěstu Izákovi. Na jméno služebníka se pouze usuzuje. Řeknu vám, jak se k tomu dojde. Abraham povolává k tomuto důležitému úkolu služebníka, který je charakterizován jako správce Abrahamova domu, tj. vládl vším, co jeho Pánu patřilo. Starověké zvyklosti týkající se dědictví praví, že pokud manželé nemají děti, mohou adoptovat člověka podle své volby, aby mu přenechali po své smrti rodinný majetek. Možná si už vzpomenete na Abrahamovu slabou chvíli, jak se kdysi v hořké modlitbě ptal Boha, zda jeho dům zdědí damašský Elíezer. To tedy byl člověk, který se měl stát dědicem domu Abrahamova v době, kdy Abraham ještě žádné syny neměl. Avšak Abraham a Sára přece syna měli, Izáka, takže Elíezer zůstal ve velmi vysoké funkci, dá se říci, v Abrahamově domě, nebo lépe – zůstal mu nablízku. Avšak jestli to tak, je, jestli služebník vyslaný pro nevěstu je skutečně ten Elíezer, to není potvrzeno, je to pouhá domněnka.
Přesto bych ráda, aby právě jméno tohoto služebníka bylo základním tématem kázání, protože Elíezer znamená „Bůh je pomoc“. Výborně se to jméno k příběhu hodí, protože tento služebník je při svém složitém úkolu provázen Bohem a ukazuje, jak se to dělá, aby byl člověk tomuto provázení otevřený. A to je téma, přinesené svatebním příběhem, které docela dobře můžeme využít, i když se zrovna nevdáváme a neženíme, ani nikomu nechystáme svatbu.
Představte si, co to bylo za úkol, který dostal služebník, jehož chci zvát Elíezer. Najít a přivést nevěstu pro jediného, vymodleného a milovaného syna jeho pána. Tady jde všechna romantika stranou, jde o pokračování rodu, o to, kdo ponese dál požehnání. Abraham, jeho pána pravděpodobně i blízký přítel, na něj spoléhá v tak zásadní věci. Elíezer bude muset překonat nástrahy daleké cesty, což byla ještě ta nejmenší, ale i tak dost náročná část věci. Sedět doma by bylo nesrovnatelně příjemnější. Pak bude muset uplatnit to nejlepší, co v něm bylo. Bude muset být dobrý diplomat, mít dostatek přesvědčujících argumentů, bude muset být očima a ušima místo svého pána Abrahama a místo svého pána Izáka. Jde jistě o budoucí matku rodu, ale také o manželku. Na takový úkol bude muset Eliezer využít své nejlepší rozumové i citové schopnosti.
Možná tento příběh pochopíte jako okrajové podobenství pro provázení člověka životem, řeknete-li si, že pro toto téma je možno najít jiné příběhy, které se točí kolem mnohem závažnějších problémů, než je svatba, čili bude to pro vás obraz obyčejných starostí, se kterými se potýkáme denně, takových, kdy nejde přímo o život. Nebo sám fakt obstarávání nevěsty vám může připadat dostatečně závažný a chápete jeho složitost, v tom případě to pro vás bude obraz výjimečných velkých úkolů, kdy jde o hodně, na každém kroku záleží, musíte je dělat bez zkoušení a vlastně bez přípravy, a zhodnotíte při tom všechno, co jste se kdy naučili. Ať v prvním, ať ve druhém případě se pojďte se mnou trochu vžít do role Elíezerovy a podívat se na to, jak s daným úkolem naložil. Před tím bych ráda zdůraznila jeden předpoklad, my čteme hotový příběh, a víme, jak to dopadlo. Ale připusťme, že to mohlo dopadnout jinak, že bylo na Elíezerově cestě několik výhybek, kde se musel rozhodnout, zareagovat na situaci. Připusťme, že je to příběh člověka, který nemohl vědět, jak to všechno dopadne, stejně jako my stojíváme na křižovatkách a nevíme, jak to všechno dopadne. Nejsme si jisti, co se stane, když uděláme to, co myslíme, že by bylo nejlepší, či co bychom udělat chtěli.
Když Abraham oznámil Elíezerovi, co má udělat, totiž přivést ženu pro Izáka z Abrahamovy rodiny, Elíezer okamžitě věděl, že tohle nemusí vyjít. Proto se ihned zeptal, co se má stát, když se to nepovede, jestli má potom Izáka odvézt tam, aby si ženu našel sám. Tohle Abraham striktně zakázal. Bydlí v zemi, kterou mu slíbil Bůh a tak to bude i pro jeho syna. Aspoň jedno ulehčení se Elíezerovi dostalo, když žena, kterou vyhlédne Izákovi, nebude chtít odejít, bude zproštěn přísahy.
Představte si to, jít pro někoho, o kom ani neví, jaký je, ani vlastně jestli vůbec je. Jest předpokládat, že nějaké dcery vhodného věku by v rodině být mohly, a čtenář, a s ním také Abraham, už slyšel, že se tam narodila nějaká Rebeka. Avšak takovou instrukci, přiveď Rebeku, Elíezer nedostal, vždyť se neví, jak na tom Rebeka je, třeba je už vdaná. Nebo je příšerná. Jednoho ujištění se přece Elíezerovi dostane – Abraham mu slíbí, že s ním půjde Hospodinův posel a pak je vykonaná přísaha – na smlouvu s Hospodinem a na zachování života. Zcela zásadní přísaha.
Takto obtížen a také povzbuzen vyráží Elíezer na cestu. Obtížen je i nákladem darů na námluvy, resp. obtíženo je jeho 10 velbloudů, kteří ještě sehrají svou další důležitou roli.
Když tam dorazil, adresu zjevně neměl, musel vymyslet, kde by se taková nevěsta mohla vyskytovat. U studně, bylo navečer, a to ženy chodí pro vodu. I když jsem zase někde četla, že ženy z výše postavených rodin za sebe posílaly služky. Ale Elíezer na to šel od studny. Jen na okraj, Rebeka se poprvé s Izákem uvidí taky u studny. Ono v tom nebude jen to, že když chce člověk narazit na mladou ženu, počká navečer u studně. Zase se v tom ozývá prvek zachování života, studna, voda je jako symbol zdroje života velmi výrazná.
A tam, u studny, v obtížné chvíli, se Elíezer modlí. Snad bychom ho podezřívali z toho, že tak trochu proti pravidlům Starého zákona žádá o znamení, což by byla málo omluvitelná manipulace s Bohem. Jednu omluvu pro něj mám: adresu neměl, fotku neměl, snad ani jméno, tak nějak to udělat musel. Ale ta modlitba není jenom to, je prosbou, aby ta slečna, kterou přivede jako nevěstu, byla šikovná, ochotná a milá. Aby mu takovou Hospodin pomohl najít.
A v tom přichází krásná holka. Jestli na to Elíezer nahlížel stejně, jako později rabíni, blesklo mu hlavou nejen to, že tahle je nádherná, ale taky, že krása znamená určitým způsobem otisk Boží přítomnosti. Takže její krása v něm vzbudila naději, ale možná trochu jinak, než bychom si mohli myslet.
Pak Elíezer poprosil – dej mi napít a čekal, co bude dál, na tahu byla Rebeka, dopadlo to skvěle, hned napojila i ty velbloudy. Jelikož jich bylo 10 a prý vypijí několik set litrů vody a nádoby na nošení vody neměly víc než 10litrů, Rebeka osvědčila kromě ochoty i fyzickou zdatnost. A Elíezer měl dost času si to rozmyslet.
Rozmyslel si to tak, že jí věnoval zásnubní dary. Až pak se zeptal na jméno. Řekla bych, že se spletl. Ale nějaká chybka se vloudit může, hlavně nezapomněl poděkovat Pánu Bohu, což nezapomněl. Když věc líčí v rodině Rebeky, dělá to obráceně, nejdřív se jí zeptal na jméno, pak jí dal náramky. Leč Písmo praví před tím jinak. Možná se Elíezerovi zdálo, že mise je skončena. To ale ještě ne.
Pak je třeba vše vyložit rodině. Tady přijde k využití výřečnost vůbec vyjadřovací způsob. Je zvláštní, že čtenář si musí všechno, co už četl, přečíst znova, protože Elíezer celou historii pečlivě zopakoval. A skončil slovy: co vy na to. Zjevně se mu podařilo vysvětlit záležitost správně, protože rodina souhlasila. Elíezer předal svatební dary a mohlo se konečně večeřet.
A ráno chtěl jet. Jenže ouha. Tady čtenář, který to četl ještě dál, ví, že bratr Rebeky, Lában, je liška podšitá. Aspoň já podezřívám Lábana, že z toho chtěl vytěžit ještě něco, buď víc darů, nebo jiné výhody. Takhle se jednou vyřádí na Rebečinu synovi. Tentokrát jeho sestra Rebeka tyhle snahy zatne v zárodku, protože prohlásí, že ona půjde. Dokonce podezřívám Lábana z nekalosti až tak moc, že i jeho otázku Rebece považuji za úhybný manévr: doufal, že si Rebeka podle zvyklostí nevěst té doby vezme čas na střádání výbavy. To nevyšlo, a čtenář docela dobře mohl rozpoznat od prvního výskytu jejího jména, že Rebeka je dobrodružka, která dokáže vyjít ze země své a z příbuznosti své stejně, jako to dokázal Abraham, a to proto, že v obou jménech – Abraham, Rebeka - jsou některá písmenka stejná. Nebo prostě byli příbuzní a měli to v rodině. Anebo - i ji oslovil hlas Boha živého.
Teprve Rebečiným „Půjdu“ je mise skončena, tedy zbývá ještě dopravit nevěstu k ženichovi, což vypravěč přejde prostým konstatováním, že Elíezer dostal Rebeku a odešel. Ale myslím, že pokud cesta tam byla obtížná proto, že všechny ty svatební dary mohl někdo třeba ukrást a Elíezer nevěděl, jak to dopadne, tak cesta zpět musela být obtížná proto, že teď měl na starost mnohem větší poklad než nějaké zlato.
V závěrečné scéně se odehraje jediný a kratinký rozhovor mezi Rebekou a Elíezerem: Kdo je ten muž? To je můj pán. A teprve až se vrátila radost do stanu po Izákově matce Sáře, kde radost chyběla od její smrti, teprve až se tam Rebeka usadila a Izák si ji zamiloval, věděl Elíezer, že to udělal správně. Dost možná měl tak trochu starost, jak to všechno bude s těmi dvěma, protože musel vědět také to, že Izák byl složitý člověk.
Co tedy z toho Elíezer měl? Snad vděčnost, uznání, snad pocit dobře splněného úkolu, snad radost z toho, že manželům se spolu daří dobře, ale myslím, že hlavně nabyl jistotu, že člověk se může spolehnout na provázení Boží, které se projevuje tak, že někoho člověk potká, na někoho se spolehne, někdo ho příjemně překvapí atd. Ať byl pro vás tento příběh spíše o všedních starostech nebo ať jste ho pochopili jako ilustraci k tomu, co dělat při zvlášť těžkém rozhodování, snad jste našli v Elíezerově postupu nějakou inspiraci a hlavně si zapamatujte význam jeho jména: Bůh je pomoc.