Synodní rada spustila kampaň „5 % a hlavu vzhůru“. Co to je, můžete zjistit na tomto odkazu:
https://hlavuvzhuru.e-cirkev.cz/
Pokud byste chtěli podpořit finančně činnost našeho sboru, můžete použít bankovní spojení: 2600593320/2010
Doporučení synodu z roku 2007, aby každý člen sboru s vlastním příjmem platil salár (příspěvek na provoz sboru) ve výši 5 % svých příjmů – bude třeba brát čím dál vážněji.
Doporučujeme také rozložit salár do pravidelných měsíčních částek odesílaných příkazem na zmíněný účet sboru.
Na požádání Vám také vystavíme potvrzení o daru církvi, které můžete uplatnit při daňovém přiznání.
Za to, že i takto myslíte na jimramovský evangelický sbor – děkujeme!
V časopise Český bratr (2/2020) o tom vyšel rozhovor se synodním seniorem Danielem Ženatým. Přečíst si ho můžete tady nebo přímo v archivu časopisu: http://www.ceskybratr.cz/archives/category/aktualni-cislo
Především 30. výročí života ve svobodě. Když už jsme svobodní, tak pořádně, ne? A začněme od sebe. Je to přece výsada. Já se smím, aspoň částečně, zbavit soustavného svírání, které trvá těch 30 let, jak to bude s financemi v církvi dál. Svobodně, rád, vděčně dám 5 procent příjmu svému sboru.
Síla spočívá v tom, že si dovolím ten luxus a nejdu přesvědčovat druhé. Že konečně nemusím zvonit u vrat sousedů a vyzývat je, aby na potřeby sboru něco dali. Smím si užít tu krásu, že fakt jde o mě. Tak se nadechnu, je to moje šance. Moje svoboda. Já smím být šťasten z toho, že přispívám na něco tak výtečného, jako je církevní sbor. A samozřejmě bude také moc dobré, když má svoboda nadchne další a další a další. Takže – ta kampaň mluví ke mně, nemluví k těm druhým. Nenabádá, nementoruje. Nabízí něco více. Nabízí vykročení ke svobodě.
Samozřejmě. Navazuje na jednání a přemýšlení každého staršovstva, komise, konventu, synodu. Vyrůstá z toho všeho, co jsme v církvi na různých úrovních projednávali od roku 1993, kdy jsme přijali Personální fond. Nic z toho není zbytečné. Tohle je pokračování.
Tak jsme se před 30 lety zavázali činit, když jsme přijali Řád o hospodaření církve.
Dlouhodobé mluvení o nedostatku financí v církvi nás zbavuje radosti. Mluvíme často spíš o tom, co nejde, než o tom, co jde. Mluvíme více o tom, jak nás ubývá, než abychom hledali, jak nás bude přibývat. Stáváme se spíše smutnými obranáři stávajícího než usměvavými hledači nového. Ale to smíme změnit. A zkusme se přestat příliš trápit tím, jak zařídit, aby takhle jednala většina. Udělejme to my sami.
Ano. Církev zde bude, dokud Kristus podruhé nepřijde. Ta šance mít dobrý pocit a radost z toho, že dávám, trvá pořád. Ovšem proč to odkládat, že?
No, i tak to lze pojmenovat. Je.
Text se rodil dlouho, více než rok jsem jej nosil v hlavě. První verzi jsem sepsal během cesty na Ukrajinu a na zpáteční cestě předložil posádce vozu k cenzuře. Formou ty byl spíše takový obvyklý dopis ze synodní rady a hodnocením posádky nepršel. To posílilo odvahu napsat to touhle formou hesel. A pak jsme to dlouho tříbili na synodní radě i v ústřední církevní kanceláři, zleva i zprava.
Grafická agentura Kreatura z Brna. Spolupracujeme s ní už léta, její grafici pro nás vymýšleli plakáty, skládačka a programy k výročím – například k podobojí, k mistru Janu Husovi, k Lutherovi, loni ke stým narozeninám církve. Ačkoli tito mladí kreativci nemají s církví nic společného, často vystihnou to podstatné – srozumitelné vizuální ztvárnění pro veřejnost církevní i necírkevní. Ostatně – i při vybírání nového loga ČCE zvítězili v anonymní soutěži mezi třiceti návrhy právě oni. Logo, které užíváme od roku 2018, je také dílem Kreatury.
Ano, to je ideál. A taká sympatizanti církve, rodinní příslušníci, a další. Existuje mnoho lidí, kteří chtějí pomoci dobré věci. Jen se ostýcháme jim dát příležitost.
To nevím. Sám ve sboru už nejsem, a tak nechci radit. Toužím, aby to začalo tím, že se nadchnou kurátoři, presbyteři a vůbec účastníci bohoslužeb. Farář by to měl citlivě a horlivě podporovat, ale těžko může stát v čele, když se ponejvíce jedná o peníze na jeho plat.
Některé sbory hned kolem vánoc žádaly více kusů, než se posílalo v první várce, protože chtěly letáčky dát do každé rodiny třeba osobně nebo s vánočním sborovým listem. Takže se rozdalo úplně všechno. Nyní shromažďuje Monika Voženílková na sekretariátě další požadavky, aby se zadal tisk. Takže objednávejte nejlépe bezodkladně na vozenilkova@e-cirkev.cz.
Dobře! Církev přece nedržíme my sami, drží ji Kristus a tomu se z rukou nevymkne. Pokud se týká konkrétně ČCE, záleží také na nás. Pět procent dává šanci i sborům početně malým. Také smějí zvednout hlavu vzhůru. Jistěže ve sboru malém se vybere méně peněz než ve sboru početnějším. Ale proto jsme v jedné církvi, abychom si pomáhali. A pomoct tomu, kdo přispívá stejně jako já, jde nějak bez velkých řečí, je to důstojnější než pomoct tomu, kdo nepřispívá. Ty peníze potřebuje můj vlastní sbor!
Církev se někdy připodobňuje k lodi. Aby plula kýženým směrem, každý na ní má svůj úkol. A není přece možné, aby někdo dlouhodobě říkal, že ho nebaví veslovat či se starat o jídlo, a vůbec, ať se starají druzí. Samozřejmě, církev je ohleduplná a laskavá k těm, kdo z nějakého důvodu nemají možnost pomoci. Váží si jich. Nic jim nevyčítá. Naopak. Žádá je o modlitby.
Děkujeme! A nebojte se o své štědrosti mluvit. V dobrém nakazte i ostatní. . A vydržte, když vás nějaký zamindrákovaný církevník opepří „objevnou“ poznámkou – takhle sestro, bratře, spasení nekoupíš. A jsem rád, máme v církvi dost lidí, kteří i více než pěti procenty už dávno přispívají.
Přeji jim odvahu udělat krok do víru dění. Nejsou pod tlakem. Mohou. A něco se změní. K lepšímu.