Neděle 15.5.2022

1.čtení  Jr 51,46-49

Nezoufejte, nebojte se zprávy, která se v zemi proslýchá; v tomto roce přijde jedna zpráva a v dalším roce další zpráva: Násilí vládne v zemi a vládce bude proti vládci. A tak, hle, přicházejí dny, kdy ztrestám modly Babylónu. Celá jeho země se bude stydět a všichni v něm padnou skoleni. Nad Babylónem budou plesat nebesa i země se vším, co je v nich, neboť od severu přijdou na něj zhoubci, je výrok Hospodinův. Také na Babylón dojde. Jako padali skolení v Izraeli, tak i v Babylónu budou padat skolení po celé zemi.

2.čtení  LK 12,22-32

Svým učedníkům řekl: „Proto vám pravím: Nemějte starost o život, co budete jíst, ani o tělo, co budete mít na sebe. Život je víc než pokrm a tělo než oděv. Všimněte si havranů: nesejí, nežnou, nemají komory ani stodoly, a přece je Bůh živí. Oč větší cenu máte vy než ptáci!

Kdo z vás může jen o píď prodloužit svůj život, bude-li se znepokojovat? Nedokážete-li tedy ani to nejmenší, proč si děláte starosti o to ostatní? Všimněte si lilií, jak rostou: nepředou ani netkají – a pravím vám, že ani Šalomoun v celé své nádheře nebyl tak oděn jako jedna z nich.  Jestliže tedy Bůh tak obléká trávu, která dnes je na poli a zítra bude hozena do pece, čím spíše obleče vás, malověrní! A neshánějte se, co budete jíst a co pít, a netrapte se tím. Po tom všem se shánějí lidé tohoto světa. Váš Otec přece ví, že to potřebujete. Vy však hledejte jeho království a to ostatní vám bude přidáno. Neboj se, malé stádce, neboť vašemu Otci se zalíbilo dát vám království.

Milí bratři a sestry,

Spojovacím slovem mezi dvěma dnešními texty je: „neboj se, nebojte se“. Tahle povzbudivá výzva se najde u biblických svědků významně často, v českém překladu se tato spojení vyskytují  130x. Vlastně se dá říct, že je mnohem jednodušší vyjmenovat biblické knihy, kde se toto slovní spojení nevyskytuje. A potom je pozoruhodné, že „Neboj se, nebojte se“, jsou velmi často součástí přímé řeči, a to Boží, i Kristovy. Podle toho bychom mohli říct, že „Neboj se“ nám vzkazuje Bůh. Naše první odpověď na tuto velkolepou výzvu, taková ta odpověď potichu řečená v koutku duše, by mohla znít: „To se snadno řekne. Je příliš mnoho důvodů, proč se bát“.

Dva okruhy možností, proč se bát, dva okruhy důvodů ke strachu, jsou obsahem dnešních dvou čtení. Jeremiáš praví, že se proslýchají špatné zprávy, každou chvíli nová a upozorňuji, že Jeremiáš je text z 6. Stol. před Kristem. Mluví o tom, co člověk nemůže ovlivnit, o hýbání zemských desek. O politických událostech, které mají začátek někde daleko, jejichž vývoj a příchod je zcela mimo naši režii, ale budeme mít dost co dělat s jejich následky a dopady na nás. To je tedy jeden důvod ke strachu.

Druhý důvod s tím souvisí, protože politické události mají vliv na starosti lidí každý všední den, jak právě denně zjišťujeme. Text o starostech známe nejvíce z Ježíšova kázání na hoře podle Matouše, avšak Lukáš právě do tohoto textu přidal větu, která nás má dnes oslovit: Neboj se, malé stádce, neboť vašemu Otci se zalíbilo dát vám království.  Toto zvolání Lukášovi donesla tradice jako Ježíšovo slovo a připadá mi, že je tam vložil, protože si uvědomil, jak mnoho se v tom textu po člověku chce. Všechno je to pravda a se vším můžeme souhlasit, ale….

Havrani se neplahočí na poli a přece nacházejí obživu. Máme větší cenu před Bohem, to je věc jistá, protože s havrany by měl Bůh o mnoho menší práci než s lidmi. Pokud by o lidi nestál, nebyli pro něj cenní, nemělo by smysl se s nimi namáhat, s havrany by bylo mnohem snadnější pořízení. Dále souhlasíme s tím, že neumíme prodloužit svůj život, jedině snad za pomoci ostatních lidí, kteří to umí, lze dlouho zachovat funkci těla na provozuschopné úrovni, ale to není prodloužení života. Lilie jsou štíhlé, elegantní a vybraně oblečené, o tom není sporu. Kam se na ně hrabe Šalomoun. Nemá smysl strávit život ve starostech o jídlo, pití, případně oblečení. Jedině hledání království Boží stojí za námahu. Ano, souhlasíme.

Ale jak to máme udělat? Nikdo nečeká, že když se postaví na pole a vydrží tam nějakou dobu, začne vypadat jako lilie. Bude spíše vypadat jako strašák do zelí, než ho odvezou do blázince. Nikdo z nás neočekává, že když bude volat k nebesům „Mám hlad“, tak se nám snese miska chutné polévky nebo něco podobného. Takže znovu a znovu stojíme před úkolem „Nemějte starost“ a zároveň před úkolem „Musíme se postarat“.  A člověku se chce vykřiknout: „Pane Kriste, jak to mám udělat?“

Proto se mi zdá, že právě do tohoto místa Lukáš poznamenal Ježíšovu odpověď na ten pomyslný výkřik: Neboj se, malé stádce, neboť vašemu Otci se zalíbilo dát vám království.

Ještě naše hmotařská část pořád bude odporovat, království je jistě krásné, ale co máme dělat, když se všechno zdražilo. Toto je však zvolání, které tomu všemu snažení dává cíl, má to smysl, neboť Otec pro nás chystá království, tu velikou slavnost, kde bude všeho dost, i vína, nebo podle obrazu z knihy Zjevení – kde bude dost ovoce i léčivého listí na stromech i čisté vody, takže tyhle všechny starosti, které máme teď, se rozplynou v zapomnění. Už aby to bylo.

To slovo „zalíbilo“ zní dobře, připomene to andělské zvolání při narození Ježíšově – Bůh má v lidech zalíbení. Zní to skvěle, souvisí to s vyvolením, dalo by se to parafrázovat jako „Bůh si lidi vyvolil“. Pořád ještě to zní skvěle, až na to, že vyvolení Boží je vždycky úkol a pro člověka to neznamená procházku růžovou zahradou. Právě naopak. Jinými slovy, jestliže si nás Bůh nějak oblíbil, kouká z toho nějaká práce a námaha. A tady už bychom mohli být na stopě řešení toho, jak srovnat ty protikladné požadavky – nestarat se a starat se.

Ještě bych ráda vymezila vyznění tohoto textu, je totiž řečen učedníkům. Toto není slovo pro davy, aby je zahanbovalo, to je pro učedníky, aby věděli, jak se proti tomu bránit, neboť je jisté, že ani oni nejsou vyňati z obecného stavu společnosti a jsou také stiženi tím, jak se právě žije.

Řešení tedy zní: Nebojte se. Už to, že nám to je řečeno, předpokládá, že mluvčí ví o tom, že se bojíme. Mluvčí také jistě ví, že jeho pokyn je v napětí s tím, že nějak to prostě udělat musíme. To, že mluvčí o tom ví, je obsaženo ve větě: Váš Otec přece ví, že to potřebujete.  Jestliže je tam označení „Otec“, samo o sobě to obnáší, že se také stará, abychom měli být z čeho živi. Ale při tom stále zůstává, že starat a snažit se musíme taky. Takže to napětí mezi „nestarejte se – starat se musíme“ zůstává, ale nám je řečeno toto slovo, aby nás starání nepohltilo, a hlavně je nám oznámeno, že všechno naše starání směřuje k cíli, o který se starat nemusíme, protože Otec pro nás připravuje království. Neboli – cíl je zajištěn. To by nám mělo veškeré strání ulehčit.

Ale ještě něco bychom z toho mohli pro sebe, právě pro nás vytěžit. Vy však hledejte jeho království. Pro naši evropskou kulturu je materiální zajištěnost jaksi samozřejmá a příliš zatížená významem, jakoby v tom, co máme, bylo spasení, když to řeknu biblickým jazykem. Jenže ono to není ani jisté, že to tak bude vždycky, ani v tom není záchrana. Takže i upozornění na vyšší, smysluplnější cíl je pro nás učedníky užitečný – hledejte to, co má skutečně smysl, nespoléhejte na pomíjivé věci. Jsou nespolehlivé, kdežto slib vašeho Otce v nebesích je spolehlivý.

Tím se dostáváme opět k prvnímu čtení z Jeremiáše, kde se na slib, zaslíbení Boží upíná naděje. Chodí jedna špatná zpráva z a druhou, zlá strana je tam označena jako Babylón, neboť to v té době byla ohrožující říše zla. Jeremiášovy výroky nelze časově zařadit přesně k vývoji událostí, nelze přesně stanovit, co kdy řekl. Avšak je představitelné, že právě tohle říkal v době, kdy ještě k napadení nedošlo. Až dojde, tak se jeho posluchačům bude hodit, že toto už slyšeli. Babylón je nástroj Božího hněvu, trestu proti Izraeli, tak to proroci zhodnotili a takové porozumění vyřizovali. Ale babylonská krutost nezůstane nepotrestaná. Proto se nebojte, když chodí zlé zprávy. (Opět si lze představit odpověď – Pane, jak bychom se nebáli, bojíme se.)

Úžasné vyjádření je, že Hospodin vyhladí z Babylóna velký hřmot. Myslím na to, jak okupační velmoc obtěžuje hlukem: vojenskými povozy, řvaním, vybuchováním granátů a raket, všude to je a nelze se toho randálu zbavit. Hluk pronikne všude. Ale i v přeneseném smyslu – hluk ruší pokoj, je nepříjemný, z neustálého hluku by se člověk zbláznil, myslím na hřmot násilí, a to má mnoho projevů. A s tím babylonským randálem bude konec, Hospodin ho umlčí. Takto mluvil Jeremiáš o Hospodinově zaslíbení, když ještě docházeli k uším lidí zatím jen hlučné zprávy o hrůzách, které přijdou.

Babylón bychom si měli představit s malým b, aby to bylo použitelné i pro naše ohrožující babylóny. Naneštěstí právě od východu přichází ohrožující hřmot a zdá se, že věřit výzvě „Nebojte se“ se o něco náročnější, než za časů, kdy jsme na babylóny jen vzpomínali jako na část historie. Je to náročnější, protože je to doopravdy. A o to víc je to potřeba uslyšet, totiž to, že Boží sliby se naplní. I to, že na každý babylón dojde.

„Nebojte se“ je v Bibli mockrát. Asi proto, že to potřebujeme slyšet mnohokrát. Tak to i dnes slyšme – Bůh volá – nebojte se, ani když kolem vás hřmí špatné zprávy, ani když se na vás valí hluk moře starostí.  Slyšte Boží zaslíbení o vysvobození z toho hřmotu a vlnobití, slyšte je a nebojte se. To, kam to všechno směřuje, už pro vás Bůh nachystal. Amen