1.čtení 1Kr 3, 5-15
V Gibeónu se Šalomounovi ukázal v noci ve snu Hospodin. Bůh řekl: „Žádej, co ti mám dát.“
Šalomoun odvětil: „Ty jsi prokazoval velké milosrdenství svému služebníku, mému otci Davidovi, a on před tebou chodil věrně, spravedlivě a se srdcem upřímným vůči tobě. Toto velké milosrdenství jsi mu zachoval a dal jsi mu syna, který sedí na jeho trůnu, jak je tomu dnes. Hospodine, můj Bože, ty jsi nyní po mém otci Davidovi ustanovil za krále svého služebníka, ale já jsem příliš mladý, neumím vycházet a vcházet. A tvůj služebník je uprostřed tvého lidu, který jsi vyvolil, lidu tak početného, že nemůže být pro množství počítán ani sečten. Kéž bys tedy dal svému služebníku srdce vnímavé, aby mohl soudit tvůj lid a dovedl rozlišovat mezi dobrem a zlem. Neboť kdo by dokázal soudit tento tvůj lid, jemuž je tak těžko vládnout ?“
Panovníku se líbilo, že Šalomoun žádal o tuto věc. Bůh mu řekl: „Protože jsi žádal o toto a nežádal jsi pro sebe ani dlouhý věk ani jsi nežádal bohatství, ba ani jsi nežádal bezživotí svých nepřátel, ale žádal jsi pro sebe rozumnost při soudním jednání, hle, učiním podle tvých slov. Dávám ti moudré a rozumné srdce, takže nikdo tobě podobný nebyl před tebou a ani po tobě nepovstane nikdo tobě podobný. A dávám ti i to, oč jsi nežádal, bohatství i slávu, tak aby nebyl nikdo tobě podobný mezi králi po všechny tvé dny. Budeš-li chodit po mých cestách a zachovávat má nařízení a přikázání, tak jako chodil tvůj otec David, prodloužím tvé dny.“
Tu se Šalomoun probudil a viděl, že to byl sen. Šel tedy do Jeruzaléma a postavil se před schránu Panovníkovy smlouvy, přinesl zápalné oběti, připravil oběti pokojné a vystrojil všem svým služebníkům hody.
Pověděl jim další podobenství: „Nebeské království je jako hořčičné zrnko, které člověk vzal a zasel na svém poli. To zrnko je sice nejmenší ze všech semen, ale když vyroste, je větší než jiné byliny a je z něj strom, takže ptáci přiletí a uhnízdí se v jeho větvích.“
Vyprávěl jim ještě další podobenství: „Nebeské království je jako kvas, který žena vzala a zadělala do tří měřic mouky, až nakonec všechno zkvasilo.“
To všechno Ježíš zástupům vyprávěl v podobenstvích. Jinak než v podobenství k nim vůbec nemluvil. Tak se naplnilo slovo proroka: „Otevřu svá ústa v podobenstvích, budu vyprávět věci skryté od stvoření světa.“
Milí bratři a sestry,
asi jste už někdy někde zaslechli tvrzení, že dobro je vždycky silnější než zlo, a ačkoliv to někdy tak nevypadá, dobro nakonec vždycky zvítězí. Dost možná se na to díváte skepticky, myslím na to tvrzení, ne-li dokonce pesimisticky. Zkrátka o tom pochybujete. Anebo možná ne, možná je to i vaše zkušenost, nebo alespoň vaše přesvědčení, někdy navzdory zkušenostem.
Bez obhajování teze, že dobro vždycky (nakonec) zvítězí, i když mu to někdy dlouho trvá, si můžeme říct, že přečtená podobenství o království Božím tu tezi v podstatě podporují.
Protože jsou o tom, že – ačkoliv to ze začátku nevypadá - Boží království obsáhne celý čas a prostor. Až sem dobré, jenže co je to Boží království. Matouš o něm mluví jako o království nebeském, ale je to totéž. Když však budeme mít za úkol říct, co to je, začneme nejspíše přemýšlivě mlčet. K tomu jen to, že v evangeliu podle Janova podání o království Božím mluví Ježíš jen jednou, a to když mluví s Nikodémem při jeho noční návštěvě. Pak ještě při rozhovoru s Pilátem používá obrat „mé království“, ale janovský Ježíš vystupuje s takovou autoritou, že nám nečiní potíže přiřadit i jeho království k tomu Božímu. Touto odbočkou jsem chtěla říct jen to, že i evangelista Jan spíše mlčí, když přijde řeč na Boží království. Používá však velmi často obrat život věčný, a to bude Janova náhrada za tento oblíbený výraz ostatních evangelistů. Tím se už trošičku začne rýsovat, co to vlastně znamená. Když ovšem připustíme, že život věčný začíná tady a teď a za slovo „věčný“ dosazujeme slova: dobrý, naplněný, požehnaný, smysluplný.
Co je o království Božím jisté: bylo to Ježíšův oblíbené slovní spojení. V prvních třech evangeliích je 72x, a to se nepočítá, když je tentýž příběh ve více evangeliích, tj.: vždycky se použití toho termínu počítá jen jednou. Takže skutečně, Ježíš mluvil o Božím království často. Tedy on mluvil spíše o nebeském království, ale to je totéž, jak už bylo řečeno.
Už jsme dávno měli vymyslet nějakou náhradu toho obratu, abychom věděli, co jest to. Udělal to jen Jan, a ten jistě neměl ještě potíže s pochopením. Měli bychom vymyslet něco, co by vystihlo krásu a bohatství toho slovního spojení, skutečnosti, která je tím označena. Neboť království Boží je….. a jsem v koncích.
A při tom je to něco velmi, velmi dobrého, jaksi v úplném smyslu slova dobrý. Pozoruhodné je, že význam slova ráj se nám neztratil. Tím směrem bychom měli hledat, ale ne tak, že budeme hledat tracený ráj, to už se s jistotou ověřilo, že to nemá smysl. Podobně je taky chyba myslet na Boží království jako na území, místo. Už o trochu lepší je říct tomu Boží vláda. Tak aspoň to, pokud věříme v Boha laskavého, milosrdného a spravedlivého, tak to už by mohl být počátek pochopení výrazu Boží království.
Ale myslím, že i když máme jakoukoli zkušenost s nějakým dobrým panovníkem, což je to vždycky lepší, než žít pod tyranem, neznamená to, že se všem poddaným tohoto dobrého vladaře daří skvěle. A to právě by zase mohl osvětlit přívlastek Boží. Jde o Boží vládu, a věříme-li v Boha, který je mocný dokonce tak, že vidí do srdcí lidských a svým milosrdenstvím je mění, tak to už by se význam a krása a dobro té vlády, a tím i výrazu Boží království, mohlo vyjasňovat. Všem poddaným tohoto vládce – Boha laskavého – se bude dařit dobře. Nikdo nebude prokleta odvržen. Nebudou bolesti, utrpení a trápení. Nebude nepřátelství. Nebude marná práce, nebude dřinas mizerným výsledkem.
A teď kdy to bude. Neví ani Syn Boží, ani andělé, natož my. Na druhou stranu se Boží království přiblížilo, zastihlo nás, bývá mezi námi, praví Pán. To je taky potíž s Božím královstvím, že tu už nějak je, ale ještě teprve bude.
Ježíš o něm mluví v obrazech. Díky mu i za to, že si zmíněné obrazy vybíral z těch činností lidských a jevů pozemských, které se přes tisíciletí nezměnily.Takže jestliže si vybral polo-plevel hořčici a kvas v těstě, tak to je skvělé, neboť stejně to děláme taky.
I když odrůda palestinské hořčice, kterou má Ježíš na mysli, u nás neroste, tedy asi ne, prý dosahuje výšky až 5m. To však nevadí, jde o rozdíl mezi malým a velkým. Semínko je maličké, snad aby se neztratilo, je to o strach, opatrně ho nasejeme, a vyroste z toho obrovský keř, jak je tohle možné, z tak malého semínka, taková – promiňte mi expresivní výraz – potvora. Neboť soudím, že o některých rostlinách na vašich zahradách sem tam padne toto vyjádření. A to proto, že hořčice byla a asi i ta naše odrůda je, v podstatě plevelná rostlina, jak se jednou naseje (to maličké semínko, jakoby chudinka), už se toho nikdy nezbavíte. Škoda, že jsem se předem nezeptala někoho z vás na podobný typ rostliny, která je užitečná, ale roste to pořád a každý rok znova, a i tam, kde bychom chtěli mít růže. Ano, proč Pán Ježíš nepřirovnal Boží království k růži? Nebo k nějakému vznešenému stromu, například cedru? Nebo třeba takový smrk ztepilý….
A teď mi už můžete napovídat. Růže mají padlí. A rez. Letos omrzly. A mšice. A housenky. Smrky ztepilý…. Však víme, málem všechny padly kvůli broukovi. O chorobách cedru toho moc nevím, ale řekla bych, že to je stejný případ. To je ten důvod, proč je království Boží přirovnáno k polo-plevelné rostlině. Nebojte se, to poroste zas a vždycky a bez vašeho přispění, i kdybyste se pokoušeli to vymýtit, nepůjde to, vysměje se i roundupu. A to mluvím o vládě laskavého Boha nade vším a ve všem. Toto je vtipné evangelium našeho Pána Ježíše Krista pro dnešní den. Jinde řekne: Nebojte se. A dnes říká: Království Boží je jako plevel. Je to totéž.
A nyní pohled do kuchyně. Peču chleba z kvásku. Dokud jsem používala k podobným účelům jen droždí, nebyl mi smysl podobenství tak jasný. Ono se to totiž s kváskem vždycky povede. Na rozdíl od droždí, to musí mít teplotu a cukr a nemá se do toho sahat kovovou lžičkou, prostě jako ty růže a smrk. Kdežto kvásek, těsto dokázal vykynout, i když jsem tam omylem dala dvě lžíce soli místo dvou lžiček, rozumějte, drobné přehlédnutí chyba. Droždí by z toho pomřelo. Ale kvásek to zvládl. No, cheba byl trochu slanější, ale s okurkou (1celá okurka na jeden krajíček chleba) to šlo.
A tak pohleďte na ženu, která nedělá takové boty v receptu, jako já, jak míchá v díži skoro 30 kg mouky a do toho šoupne hrnek kvásku a nechá to být. Za dvě hodiny přijde – a co to nevidí. Díže byla plná do třetiny . Teď je plná úplně, a v těstě je myriády báječných bublinek. A to už vůbec nemluvím o tom, jak ten kvásek dlouho vydrží v lednici, hotový nezmar.
Je to stejně vtipné podobenství s podobným vyzněním, jako o zrnu hořčice. Takto Ježíš sděluje skrytá nadsvětná tajemství. S vtipem. V obou případech se jedná o zázrak, že z něčeho, co je tak malé, vyroste houževnatě něco velikého a něco, čeho je trochu, ovlivní celé prostředí. Obojí, zrnko i kvas, jsou obrazy pro království Boží, pro vládu laskavého Boha. Jsou to obrazy pro to, že dobro má nesmírnou sílu. Nevím, jestli můžu potvrdit s absolutní jistotou, že v této časnosti dobro vždycky zvítězí. Myslím, že ano, ale někdy to opravdu dlouho trvá. Někdy mu kladem příliš mnoho překážek do cesty. Jenže tyhle vtipné obrazy mluví o tom, že laskavý Bůh se nenechá odradit.
A ačkoliv Ježíš jinde říká, že jeho království není z tohoto světa, ostatně království nebeské znamená, že je z nebes, přesto se blíží a může být/je mezi námi. A to je zázrak, stejný jako to, že z malého semínka vyroste veliký keř a že trocha kvasu ovlivní celých 30Kg mouky, tedy všechno. Nechoďte na mě s biologickým vysvětlením růstových procesů v semeni rostliny a řečmi o rozmnožování kvasinek. Je to zázrak. A proto je obraz semínka a kvasu tak vhodný pro Boží království. Navíc kuchyňský případ přidává myšlenku, báječnou myšlenku, že laskavý Bůh bude vládnout všude a ve všem, jako kvásek prokvasí celé těsto, tak vláda laskavého Boha zasáhne celý svět, všechna lidská srdce a lidské mysli. A z případu zasetého semínka zase vidíme, že Jeho království sice není z tohoto světa, ale semínko se hází do země na tomto světě. Také naše příběhy jsou ta osetá země. Naše srdce a mysli, ale také dějiny lidí jsou ta osetá země.
Pro inspiraci, proč se na království Boží těšit a jak si uvědomovat jeho přítomnost už nyní, poslyšte pár vět z Poetického katechismu:
V království Božím nehrají roli sociální rozdíly, fyzické handicapy ani morální deficity. V království Božím panuje právo milosti, je obydleno lidmi, kteří si navzájem odpouštějí. Království Boží není žádný chrámový kult s oběťmi, žádná akademie s učenci, žádný zpěv nebeských chórů, žádný ples v královském paláci. Je to rodinná slavnost. Při jedné hostině jsou všichni pospolu. Dodnes dává Ježíš jistotu, že víra v jednoho a jediného Boha je současně i vírou v proměnění světa, nikoliv jen doufáním ve změnu, která se možná stane v daleké budoucnosti. Bůh se zjevuje již v současných znameních, v nedokonaném uměleckém díle svého světa. Křesťané očekávají druhý příchod Kristův, naplnění jeho říše lásky na zemi. Křesťanství nás učí, abychom proměňovali nenaplněné obrazy naděje v sílu, která se naděje nevzdává nikdy. Obrazy naděje jsou křižovány, ale naděje povstane znovu.