Čtení Dt 6, 1-7
Toto jsou přikázání, nařízení a práva, kterým vás Hospodin, váš Bůh, přikázal vyučovat, abyste je dodržovali v zemi, do níž táhnete a kterou máte obsadit: Aby ses bál Hospodina, svého Boha, a bedlivě dbal na všechna jeho nařízení a příkazy, které ti udílím, ty i tvůj syn a tvůj vnuk, po všechny dny svého života, abys byl dlouho živ. Poslouchej je, Izraeli, a bedlivě je dodržuj. Tak se ti povede dobře a velmi se rozmnožíte v zemi oplývající mlékem a medem, jak ti přislíbil Hospodin, Bůh tvých otců. Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný. Budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou. A tato slova, která ti dnes přikazuji, budeš mít v srdci. Budeš je vštěpovat svým synům a budeš o nich rozmlouvat, když budeš sedět doma nebo půjdeš cestou, když budeš uléhat nebo vstávat.
Milí bratři a sestry,
Toto je text proti ztrátě paměti. A pozor, je to tam uvedeno jako velmi důležité, totiž neztratit paměť, protože na tom závisí, jak moc dobře se člověku povede. Jinými slovy: závisí na tom kvalita života. Na co nezapomenout, to jsou Jeho nařízení a příkazy. Zní to velmi přísně, a co by mohlo být obsahem tohoto vymezení, asi každému přijde nejdříve na mysl Desatero. Avšak jak ví každý konfirmand, sice se tomu říká přikázání, ale mnohem lepší je přirovnat to ke směrovkám na cestě, mnohem víc se to blíží k radám či doporučením. Směruje nás to k tomu jak to udělat, aby nám bylo dobře na zemi.
A co by si tak člověk přál pro svoje děti? Rozhodně pávě to, aby jim bylo dobře na zemi. Vymýšlíme, jak to zařídit. Tady zrovna je k tomu rada. Nedopusťte, aby vaše děti zapomněly, že život jim dal Bůh, zemi, kde žijí, jim dal Bůh, schopnosti také, a že ten stejný Bůh rozhodně nechce, aby upadli do jakéhokoli otroctví. Nejen že nechce, ale taky pro to mnoho dělá. Tak toto máme dětem připomínat, aby jim bylo dobře na zemi.
Potíž je v tom, že žijeme v blahobytné společnosti, a ta zapomíná rychleji, nebo spíše má omezenou schopnost si pamatovat. Snadno upadá v přesvědčení, že to takhle bude vždycky, protože na to máme právo, a nakonec je to naše zásluha, že se máme dobře. Toto mylné přesvědčení způsobené blahobytem se nám v posledních letech poněkud narušilo, jakoby se nám tím mírně zostřil zrak. Za každých historických okolností je však pro nás i naše děti nejlepší žít ve vděčnosti a důvěře před Bohem.
Potíž je i v tom, že každá další generace je jiná. Opět připomenu známý výrok řeckého filozofa Sokrata „Naše mládež miluje přepych. Nemá správné chování. Neuznává autority a nemá úctu před stářím. Děti odmlouvají rodičům, srkají při jídle a tyranizují své učitele.“ Ano, zlatá slova, Sokrate. A navíc stále čučí do mobilu, a dokonce tam mají i Bibli. Jaká hanebnost. Nicméně, jsou to naše děti a máme je i tak rádi. A máme za ně odpovědnost, jak připomíná i biblická kniha.
Teď, myslím, nejeden z vás myslí na své děti a připomíná si svoje pochybnosti nebo dokonce selhání v tom, co je vlastně naučil. Zvláště ten, kdo si myslí, že své děti nenaučil dost víře, by měl pečlivě číst text Dt. Plyne z toho totiž, že být poslušný před Bohem je nejlepší způsob jak naučit někoho poslušnosti. Mít v něj víru je nejlepší způsob, jak někoho naučit víře. Mít naději je nejlepší způsob, jak někoho nasměrovat k naději. A že to dlouho trvá, že někdy nevidíme výsledky? Je to snad na nás, jak to mají druzí lidé? Možná to zhodnotí až tehdy, až tady nebudeme.
Na všechny další pochybnosti, jestli to vůbec umíme a že nedodržujeme nařízení a příkazy našeho Boha tak, jak bychom měli, a co jsme to vlastně za příklad, je jediná odpověď: nestojí to jenom na nás. Naštěstí. Ještě je tady totiž naštěstí milost Kristova a láska Boží a přítomnost Ducha svatého. S tím je taky potřeba počítat. Amen
Osobní vyznání víry:
VĚŘÍM V BOHA, KTERÝ je laskavý, stojí stále při nás, je všemohoucí, je spravedlivý, je spolehlivý, odpouští, je milosrdný, milý a hodný, ale i přísný, má nás rád, je moudrý.
VĚŘÍM V BOHA, protože je to můj Spasitel a zachrání lidstvo, je spolehlivý a hlavně laskavý.
VĚŘÍM V BOHA, KTERÝ je všemohoucí, všudypřítomný, věčný, spravedlivý.
Z úvah konfirmandů:
Matouš 15,21-28: Žena opravuje Ježíše, její odpověď upřesňuje to, co řekl. Může člověk přesvědčit Boha?
Lukáš 8, 22-25: Ježíš spí a to znamená, že ohroženým lidem spí naděje na záchranu, ale probudili ho, a s ním i naději.
Matouš 22,34-40: Pokud tedy Boha nemilujeme, tak zpochybňujeme sami sebe.
Konfirmační verše:
Ž 139,13 Hospodine, tys to byl, kdo utvořil mé ledví, v životě mé matky jsi mě utkal.
Ž 59,18 Bůh je přece hrad můj nedobytný, Bůh můj milosrdný.
Ž 139,1 Hospodine, zkoumáš mě a znáš mě
Modlitba po konfirmaci:
Děkujeme, Pane Bože za to, že jsi Bůh, kterému můžeme důvěřovat. Věříme ti, že nás nepodrazíš, že se na nás nevykašleš, že nás nebudeš využívat. V kolika situacích se právě tak cítíme – zklamaní a opomíjení: ve škole, v rodině, mezi kamarády. A bojíme se lidem důvěřovat, protože máme špatné zkušenosti.
Ty jsi jediný, u koho se o to bát nemusíme. Víme, že jsi stoprocentně na naší straně. Víme, že ti na nás moc záleží. Snažíš se, abychom tě poznali, abychom s tebou chtěli být, abychom ti naslouchali.
Dej, ať máme odvahu otevírat Bibli s tím, že skrze ni k nám mluvíš. Dej, ať máme odvahu čekat, že se v našem životě nějak projeví tvoje moc, tvoje ochrana, tvé požehnání.
Poslal jsi na svět Pána Ježíše Krista, abychom ti uvěřili, že opravdu chceš být s námi. Že se nikomu nevyhýbáš a neodmítáš ani ty, kteří selhávají. Děkujeme za tvoji obrovskou lásku a prosíme, naplňuj nás Duchem svatým, abychom ti dovedli také věřit a chtěli s tebou být. Amen