Velikonoční neděle 17.4.2022

1.čtení  Mt 28,1-15

Když uplynula sobota a začínal první den týdne, přišly Marie z Magdaly a jiná Marie, aby se podívaly k hrobu. A hle, nastalo velké zemětřesení, neboť anděl Páně sestoupil z nebe, odvalil kámen a usedl na něm. Jeho vzezření bylo jako blesk a jeho roucho bílé jako sníh. Strážci byli strachem z něho bez sebe a strnuli jako mrtví.

Anděl řekl ženám: „Vy se nebojte. Vím, že hledáte Ježíše, který byl ukřižován. Není zde; byl vzkříšen, jak řekl. Pojďte se podívat na místo, kde ležel. Jděte rychle povědět jeho učedníkům, že byl vzkříšen z mrtvých; jde před nimi do Galileje, tam ho spatří. Hle, řekl jsem vám to.“ Tu rychle opustily hrob a se strachem i s velikou radostí běžely to oznámit jeho učedníkům.

A hle, Ježíš je potkal a řekl: „Buďte pozdraveny.“ Ženy přistoupily, objímaly jeho nohy a klaněly se mu. Tu jim Ježíš řekl: „Nebojte se. Jděte a oznamte mým bratřím, aby šli do Galileje; tam mě uvidí.“

Když se ženy vzdálily, někteří ze stráže přišli do města a oznámili velekněžím, co se všechno stalo. Ti se sešli se staršími, poradili se a dali vojákům značné peníze s pokynem: „Řekněte, že jeho učedníci přišli v noci a ukradli ho, když jste spali. A doslechne-li se to vladař, my to urovnáme a postaráme se, abyste neměli těžkosti.“ Vojáci vzali peníze a udělali to tak, jak se jim řeklo. A ten výklad je rozšířen mezi židy až podnes.

 2. čtení Mt 28,16-20

Jedenáct apoštolů se pak odebralo do Galileje, na horu, kterou jim Ježíš určil. Spatřili ho a klaněli se mu; ale někteří pochybovali.  Ježíš přistoupil a řekl jim: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku.“

Milí bratři a sestry,

Účastníci první scény vzkříšení podle Matouše jsou dvě udivené Marie, které původně přišly držet vigilii u hrobu, ale nějak to nedopadlo – Pánu Bohu díky, potom blíže neurčený počet vystrašených vojáků a zářivý anděl. Ježíš tam není. Jakože vůbec. Ani jeho tělo. Což je s podivem, neboť předevčírem ho tam dali, toho byly obě Marie svědkyněmi, byly u hrobu, když Josef z Arimatie Ježíše pohřbíval. A ten podiv, údiv nad tím, bychom si měli podržet jako předstupeň víry.

Už v pátek jsme zde narazili na to, že pro Matouše je nesmírně důležitá zvěst Starého zákona a že dává Ježíšovu smrt do souvislostí právě starozákonních proroctví. Aby se naplnila Písma. Jde o věrnost Ježíše slovu jeho Otce.

Po vzkříšení jde o věrnost Ježíšových učedníku slovu Ježíšovu. K tomu bych ráda obrátila vaši pozornost, že jde o slovo, slova. Protože i v tomto případě jde o slovo proti slovu.

Jedna verze, ta, kterou nám Matouš předkládá jako fakenews, je ta, že učedníci tělo ukradli. Ono se s něčím takovým počítalo předem, proto u hrobu byla ta stráž. A pak to podplacení, to je opravdu ubohost.

Druhá verze však není o nic líp podložená. Dvě svědkyně – ženy – by při přísežné výpovědi nebyly nic platné, protože svědectví žen u soudu nemělo žádnou hodnotu. Navíc, už hned zpočátku, v Galilei, mezi samotnými učedníky, se našli ti, kteří pochybovali.

Takže nám nezbývá, než si jednu verzi vybrat. Vybrat si mezi lží a pravdou. Vybrat, co nám stojí za to, abychom uvěřili, že je to pravé.  A je třeba zdůraznit, že jak jedna, tak druhá verze jsou obě předmětem víry, nelze to nijak ověřit. Nebývá to však takhle častěji? Že máme dvě verze (nebo i víc) nějaké zprávy a je na nás, abychom si vybrali, kterou budeme považovat za svou? A není to tak, že zprávy, které člověk opakuje a posílá dál, nevyjadřují, co se dozvěděl, ale spíše jeho postoj k věcem? Možná byste mi namítli, že je druh informací, třeba z bojiště, o kterých přesně neví nikdo nic. Myslím však, že není třeba podléhat dojmu, že si něco z toho můžeme vůbec někdy ověřit. Stále budeme závislí na informátorech a jen podle toho, jak jsou pro nás důvěryhodní, jim budeme věřit, či ne. Jednoduše jde o to, čemu věřím a proč. Až bych řekla, že to znamená: na kterou stranu se přidám.

Přitom na tom velmi záleží, rozeznat pravdu od lži. Lež je jako kyselina, která rozleptává lidské společenství, a to malé i velké. Lež je víc než nebezpečná. Pravda, naopak, znamená svobodu. Chtěla bych vám přečíst část modlitby, která se tím zabývá. Je to modlitba Karla Čapka a vyšla v Lidových Novinách 25.9.1938:

Bože, který jsi stvořil národy a všem jsi vdechl touhu žít ve cti. Zbav dnešní svět toho nejhoršího: lži. Lži, která podpírá a připravuje násilí a učí lidi nenávidět se navzájem. Lži, která otravuje národy a vykopává mezi nimi propasti, jež snad ani desítky let nevyrovnají. ¨

Bože, vrať světu pravdu! Bude to víc než smlouva míru, bude to cennější než každé spojenectví. Nikdo, žádný národ, žádný stát si nebudiž jist, pokud mohou být lidské vztahy kdykoli korumpovány nástroji lži. Nebude jistoty, nebude smluv, nebude ničeho platného a bezpečného, pokud vědomí kteréhokoli národa bude zkřivováno záměrnou lží. Za každou lží je úklad a násilí; každá lež je útok na bezpečí světa. Nikdo nebude žít v míru ani za nejsilnější hradbou z oceli a betonu; okřídlená lež se vysměje všem vašim pevnostem. Zbavit svět lži je víc než odzbrojení.

Jaké to bylo divné jasnozření, když náš Masaryk vepsal do našeho státního znaku slova „Pravda vítězí“. Jako by tušil, že jednou lež podnikne generální útok na náš stát a národ, a už předem razil heslo pro toto utkání. S tím heslem můžeme jít do boje; ale jenom s tím heslem může jít celý svět do míru.

Neboť jenom bez lži se mohou lidé a národy dorozumět, ať mluví jazykem jakýmkoliv. Bože, vrať světu pravdu!

Tu modlitbu jsem vám nepřečetla celou, i ten úsek mi připadá z hloubi duše zvolaný a navíc svrchovaně aktuální. Až mě vlastně překvapilo, že problém se lží je tak trvalý, že to není jen otázka naší doby.

Pojďme ale k otázce, která tu už padla. Jde o to, čemu věřím a proč. Která z verzí, jež nám Matouš předložil, je pravdivá. Mohli bychom s Pilátem položit další otázku, která vypadá tak chytře: Co je pravda? Jenže ono to znamená, že všechno je relativní a pravda se vlastně nedá najít. S tím se daleko nedojde, čili že je to k ničemu. Tak už jsme zase u toho, že je potřeba se rozhodnout. První řešení, i když je také předmětem víry, je tak pěkně racionální, takové věci se přece stávají. Je to rozumem obejmutelné, takže jednoduché. Ukradli mrtvolu. Hotovo. Právě že hotovo, dál už nic není.

Druhé řešení, že ten, který byl mrtvý, už mrtvý není, to racionální není vůbec. Jde to proti všemu, co víme a s čím máme zkušenost. Tento předmět víry však zakládá úplně novou perspektivu. Navíc jej předkládají bibličtí svědkové, dnes jmenovitě Matouš, jako svoje vyznání. Sice jsem na začátku řekla, že v první scéně není Ježíš vůbec, ale on tam v těch dalších je. Živý a velmi přítomný. Takže Matouš tuhle novou perspektivu doporučuje.

Není to jen navzdory tomu, s čím máme zkušenost, je to i navzdory všemu hnusnému zlu na světě.  Je to protipohyb vůči smrti. A to už tedy stojí zato tomu věřit, protože každý z nás má někoho na druhé straně a tenhle protipohyb vůči smrti nám říká, že Kristus byl první a to znamená, že oni, ti naši milí, budou následovat. A je to navzdory i našim vinám a hříchu, i když se z toho nemůžeme vymotat, přece můžeme slyšet, že právě ten vzkříšený Kristus říká právě nám – Já jsem s vámi. Je to světlo velikonočního rána proti všem druhům tmy na světě. A navíc: jak anděl, tak Ježíš říká ženám – vy se nebojte. Tedy je to protipohyb vůči strachu, a to, myslím potřebujeme slyšet velmi výrazně.

Když ještě jednou vytáhnu Pilátovu otázku, Co je pravda, tentokrát s tím, po které že pravdě to volal Karel Čapek ve své modlitbě, chtěla bych k tomu přidat Ježíšovo slovo: Já jsem ta cesta, pravda i život. Všimněme si, v jaké společnosti se pravda ocitla. Z jedné strany je cesta, to znamená pohyb, cíl, někam to směřuje, ale také se hledá. Z druhé strany je život, totiž to, co Bůh zamýšlel, aby bujelo a rostlo na zemi. Tak tedy, tahle pravda nebude jen soubor ověřitelných faktů. Tahle pravda je smysl. To, co je pravé. Co podporuje život. Co souvisí se spravedlností a milosrdenstvím.

Tak tedy: kterou verzi si vybereme. Jak už jsem řekla, Matouš doporučuje vybrat si tu, že Ježíš byl vzkříšen a je s námi. Matouš, kterému tak velmi záleží na slovu, na slovu oživujícím, a tedy pravdivém. Chcete-li, je to slovo proti slovu. Jenže je to slovo života proti slovu smrti. Já bych tedy hlasovala pro Matouše a jeho návrh. Amen

 

Kříž a zmrtvýchvstání jsou mezní zkušenosti. Ztroskotáváme na nich a v tom ztroskotání tušíme tajemství Boha.

Uprostřed času velikonoční světlo obnovuje život navzdory jeho pomíjivosti.

Uprostřed času velikonoční světlo osvětluje moudrost stvoření navzdory bláznovství světa.

Uprostřed času velikonoční světlo motivuje k milování bližního navzdory nenávisti.

Kříž a zmrtvýchvstání obnovují jistotu smyslu jako Boží pokoj, který převyšuje všeliký rozum a je silnější než všechna absurdita světa.                                                              G. Theissen, Poetický katechismus